Ústav mezinárodních vztahů

"Úvod

Zatímco v průběhu prezidentství Borise Jelcina během 90. let minulého století došlo ke zhoršení rusko-syrských vztahů z důvodu neschopnosti Sýrie splácet Ruské federaci (RF) dluh ve výši 12 miliard USD, v prvním desetiletí 21. století, v době prezident­ství Vladimira Putina a později Dmitrije Medveděva, se rusko-syrské vztahy začaly více zlepšovat, a to z několika důvodů. Jednak vlivem americké intervence do Iráku v roce 2003, která vedla Sýrii k přehodnocení vztahů a obnovení úzkých vazeb s RF, protože sama Sýrie se cítila ohrožena přítomností USA v Iráku. Zároveň po oranžové revoluci na Ukrajině v roce 2004 se Rusko začalo více obávat možné ztráty některých z přístavů používaných černomořskou flotilou, což vedlo RF ke zvýšení významu zachování syrského přístavu Tartus. Tyto obavy se ještě více zvýšily v srpnu 2008 po konfliktu s Gruzií, kdy měla RF strach z možného „obklíčení NATO“ v Černém moři. V neposlední řadě negativně vnímaná izraelská podpora Gruzii v konfliktu s Ruskem a naopak sympatie a podpora Sýrie, která naznačila zájem zakoupit vetší množství ruských zbraní, vedly k přehodnocení vztahů Moskvy s Damaškem.

Když v roce 2011 začaly protesty proti vládnoucímu režimu v Sýrii, Ruská federace jako hlavní spojenec syrského prezidenta Bašára Asada podpořila jeho právo užít vojen­skou sílu ve snaze předejít povstání a zlomit odpor opozice. V současné době je Rusko jedinou mocností, která poskytuje syrskému režimu prominentní diplomatickou ochranu, a to nejen na půdě Rady bezpečnosti (RB) OSN, a posílá mu dodávky zbraní, i když RF stále mluví o potřebě rovnováhy mezi soupeřícími stranami v občanskou válkou postižené Sýrii [1].

V kontextu těchto skutečností je záměrem přehledového článku definovat a analyzo­vat převládající motivy zahraniční a bezpečnostní politiky Ruska v podpoře syrského režimu vlády B. Asada na pozadí ruských strategických zájmů a působení norem. Hlavního cíle bude dosaženo pomocí hledání odpovědi na základní otázku: Proč Rusko od počátku událostí arabského jara systematicky chrání vládnoucí režim prezidenta B. Asada v Sýrii, a to i na úkor podstatného zhoršení vztahů se západními státy a zeměmi Blízkého východu?

Článek je založen na předpokladu, že spíše než prostřednictvím jednoho motivu, jako je například negativní postoj Ruska k západním vojenským intervencím, lze rus­kou obhajobu režimu B. Asada v Sýrii vysvětlit pomocí kumulace motivů, které mají spojitost s ruskými zájmy. Vedle toho článek vychází z přesvědčení, že samotný koncept zájmu je při vysvětlení motivů pozitivního postoje Ruska ve vztahu k syrskému režimu nedostačující. Stejně tak je proto důležité k pochopení zkoumané problematiky zaměřit se na význam norem, které ovlivňují zájmy jednotlivých aktérů [2].

V porovnání s pracemi, které se snaží prostřednictvím přístupu racionalismu vysvětlit jednání aktéra ve vnějších vztazích [3], autor v teoretické rovině odmítá pouze racio­nalistický pohled počítající s neměnností a vnějškovou daností zájmů a dodržováním norem pouze tehdy, pokud přinášení určité výhody a užitek [4]. Možným nástrojem k překonání tohoto racionalistického náhledu na koncept zájmu a norem představuje přístup sociálního konstruktivismu, resp. jeho kombinace s racionalismem [5]. Spíše než syntézu těchto dvou přístupů používá autor teoretický pluralismus [6], jenž umožnuje kombinovat hlavní poznatky sociálního konstruktivismu a racionalismu, které ve vztahu k tématu tohoto článku odráží řadu zásadních poznatků.

Struktura článku je pak následující. První část se zaměřuje na stručnou charakteris­tiku obou přístupů a možnosti jejich vzájemné kombinace. Druhá část článku analyzuje hlavní motivy zahraničně-bezpečnostní podpory Ruské federace vůči vládnoucímu režimu v Sýrii. Zároveň se tato část článku věnuje dopadům obhajoby Asadova režimu na bezpečnost Ruské federace a její zahraniční politiku v oblasti Blízkého východu." ...

Celý článek naleznete zde.

O autorovi: Mgr. et Mgr. Lukáš Tichý je interním doktorandem Metropolitní univerzity Praha a Ústavu mezinárodních vztahů a zároveň výzkumným pracovníkem ÚMV. Mezi jeho oblasti zájmu patří mimo jiné bezpečnostní a strategická kultura Ruska a vztahy mezi EU a Ruskem.