Ústav mezinárodních vztahů

Halasné, skoro až přehnané oslavy vítězství Emmanuela Macrona ve francouzských prezidentských volbách ukázaly, jak málo příležitostí měla Evropská unie v poslední době k radosti. Macron, silně proevropský politik, vlil novou energii do žil evropských liberálů a zdá se, že taky zarazil vlnu pravicového populismu (aspoň prozatím). Přesto jeho triumf pořád není tou nejlepší z posledních evropských zpráv. A není jí – přes všechny nesporné výhody – ani konec telefonních roamingových poplatků.

EU totiž (trochu překvapivě, vzhledem k migrační krizi, kterou v posledních letech sama pomohla vytvořit) zaznamenala veliké vítězství v oblasti mobility: 11. června začali Ukrajinci konečně jezdit do zemí EU bez víz. Unie tak udělala obrovský, ba za celé roky největší krok správným směrem.

Ukrajinci teď můžou cestovat do schengenského prostoru, kdy a jak se jim zlíbí. Můžou – a to je zásadní – na vlastní oči vidět, jaké má EU standardy. Od politiky přes zajišťování bezpečnosti až po městské plánování, veřejnou dopravu nebo byznys, to všechno teď můžou Ukrajinci porovnávat s tím, co vidí doma, a eventuálně po svých vlastních politicích žádat víc.

Vízová liberalizace bude na Ukrajině katalyzátorem pro reformy zdola. Ale nejen to. Kromě zjevných, praktických dopadů jsou tu ještě ty méně viditelné, zato hlubší: nemožnost cestovat měla vážné negativní dopady na pocity Ukrajinců. Mohli si v Evropě připadat nevítaní, mohli dokonce cítit nejistotu, zda do Evropy vůbec patří. Což je pocit, který Češi znají z minulosti (a Britové dost možná poznají v budoucnu).

Odteď už si Ukrajinci nebudou muset připadat jako Evropané druhé kategorie, jako „barbaři před branami“, kteří nejsou dost důvěryhodní na to, aby mohli cestovat volně. Už se nebudou cítit – slovy spisovatele Jurije Andruchovyče –, jako že je někdo zamkl venku před vlastním domem.

Konec víz neznamená konec hraničních kontrol. Naopak. Znamená, že EU vkládá důvěru právě ve spolehlivost kontrolních mechanismů; hranice s Ukrajinou totiž – na rozdíl od jiných míst – účinně fungovaly už dříve.

A co víc, vízová liberalizace je návratem k duchu velkorysosti a otevřenosti postavenému na důvěře v sebe sama. Je to něco, co charakterizuje ty nejlepší momenty unijních dějin – třeba rozšíření v roce 2004 nebo zvětšení schengenského prostoru o tři roky později. Bezvízový styk pro Ukrajinu je triumf, který přináší praktické výhody, ale nabízí i principiální ponaučení. Snad si je tentokrát budeme schopni vzít.

Článek byl publikován časopisem Reportér.

Dr. Benjamin Tallis je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů, členem Centra evropské bezpečnosti tamtéž a šéfredaktorem odborného časopisu New Perspectives tamtéž. Mezi jeho oblasti zájmu patří například evropská bezpečnost či zahraniční, bezpečnostní, a sousedská politika a dále také politika střední a východní Evropy.