Ústav mezinárodních vztahů

V návaznosti na koncepci Priority pro 21. století byly ve Spojených státech postupně schváleny další doktrinální dokumenty. Prvním z nich je Koncepce vševojskových vstupních operací.  Ta stanoví úkoly pro vedení války (Warfighting Concept) proti protivníkům, kteří by chtěli bránit svobodě působení USA v oblastech, kde by nasazovaly své ozbrojené síly.

Hlavní důraz koncepce klade na projekci vojenské síly do kterékoli části světa, kde by vojska USA měla maximalizovat překvapení při vedení útočné činnosti, vyvolat v protivníkovi dojem, že bojová činnost bude probíhat úplně jinak, a nutit ho tak, aby se musel připravovat na všechny varianty vývoje a tříštil tak síly.

Další z doktrinálních dokumentů tzv. nové generace byl schválen na jaře 2013 pod názvem Air – Sea Battle (ASB). Ten vymezuje úkoly pro součinnost vzdušných a námořních sil během nasazení daleko od území USA v prostředí charakterizovaném zkratkou A2/AD (Anti Access, Area Denial).

Navazuje na koncept ALB (Air Land Battle), který byl vypracován během 70. a 80. let minulého století s cílem čelit konvenční převaze vojsk tehdejšího SSSR a jeho satelitů na evropském válčišti. Plánoval ničení druhých a třetích sledů (tzv. síly v hloubce) v tak velkém rozsahu, aby vůbec nemohly vést boj proti jednotkám NATO.

Hlavní údery měly směřovat na vojenské síly Varšavské smlouvy na území satelitních států, NDR, Polska, Československa a západní části SSSR.

Koncepce ASB ve srovnání s ALB z poslední dekády studené války výrazně rozšiřuje záběr i intenzitu bojové činnosti. Jestliže ALB znamenala nasazování vzdušných sil k podpoře postupujících pozemních sil, pak ASB znamená, že vedle vzdušných sil budou k podpoře pozemních vojsk nasazovány také jednotky vojenského námořnictva.

Má tři hlavní cíle: rozbít protivníkovy velitelské a zpravodajské systémy, ničit jeho zbraně A2/AD a likvidovat jeho nejsilnější prvky, zejména balistické střely, řízené střely s plochou dráhou letu, sofistikované integrované systémy protivzdušné obrany, protiplavidlové systémy od technologicky nepříliš sofistikovaných lodí až po vysoce sofistikované řízené střely a ponorky, systémy vedení elektronické války až po systémy, které mohou ohrožovat alianční zpravodajské a velitelské systémy.  
 
Směr východ  
 
Všechny tyto systémy jsou nyní na východ od stávající východní hranice NATO. Jsou už od počátku desátých let tohoto století výlučně ve výzbroji ruské armády, především Západního vojenského okruhu s velitelstvím v Petrohradě. Jejich počty se navíc soustavně zvyšují a zdokonalují se i jejich schopnosti v dané kategorii. A od roku 2014 jsou označovány za vážnou a přímou bezpečnostní hrozbu pro nové členské státy NATO.

A do třetice je tu Koncepce průlomových operací, která byla v USA schválena na jaře 2014 a zdůrazňuje schopnost pronikat na cizí území hodnocená jako tzv. A2/AD prostředí. Bojová činnost se má zaměřovat na operace do hloubky jejich vnitrozemí. Na silou vynucené průlomy v nepřátelské sestavě vojsk mají navazovat námořní a vzdušné výsadky, vyhledávání a ničení zbraňových systémů kategorie A2/AD, hlavně pak zbraní hromadného ničení.  
 
Mocné opěrné pilíře – základny po světě  
 
Proto se ozbrojené síly USA mají připravovat na vedení tří hlavních druhů bojové činnosti: obchvatné manévry, infiltrace a průnikové manévry do hloubky protivníkova území uskutečňované s cílem co nejvíce oslabovat nepřátelské obranné jednotky a získávat nad nimi rozhodující převahu.

Velmi významným pilířem úspěšnosti všech výše zmiňovaných koncepcí je budování a neomezené využívání vojenských základen ve všech částech světa.

Největší význam se přisuzuje tzv. předsunutým základnám (forward bases), které se mají nacházet co nejblíže k místům předpokládané bojové konfrontaci. Mohou mít různou podobu: od malých přes střední až po velké, tzv. robustní s vysokou koncentrací vojáků i jejich výzbroje. Mohou být budovány jako dočasné nebo jako trvalé.

Druhou kategorii vojenských základen tvoří rotační předsunuté síly. Do nich mohou být povolávány expediční jednotky námořní pěchoty, obojživelné intervenční jednotky, letadla vojenského námořnictva, ale také baterie řízených střel Patriot. Jejich společným úkolem je zajišťovat vzdušnou převahu a protivzdušnou ochranu pro potřeby průlomových operací.  
U všech základen platí zásada, že čím jsou silnější a lépe vyzbrojené, tím ničivější je projekce síly proti systémům A2/AD a o to menší je protivníkova schopnost způsobit škodu vojskům USA a jejich spojencům. A právě tento pilíř se stal prioritním po roce 2014 a zahrnuje severovýchodní a východní hranici rozšířeného NATO.

Vojska z těchto základen mají co nejlépe ovládat zásady moderního řízení a velení a nezávislé bojové činnosti na několika různých operačních směrech, které se musí opírat hlavně o dobře cílenou a mohutnou palebnou sílu zaměřenou na systémy A2 / AD.

Pro Česko to je podstatné ze dvou důvodů: základny jsou nepříliš daleko na severovýchod od nás a mohou do nich být povolávány i české jednotky.

Ve všech amerických doktrinálních dokumentech nové generace se odráží růst "vojenského sebevědomí" USA. Zaměření na další posun v geopolitické expanzi a na útočné operace však může mít i kontraproduktivní dopady. V době míru vzniká především riziko regionalizace NATO: oblasti, které jsou mnohem klidnější, např. jižní a jihovýchodní Evropa, vnímají naléhavost tzv. ruské hrozby zcela jinak než pobaltské státy či Polsko.

Ale mnohem závažnější je nebezpečí nezáměrné vojenské eskalace, kterou by většina zemí NATO třeba ani nechtěla. S tím souvisí i riziko spojeneckých ztrát během prvních dnů případné přímé vojenské konfrontace a z nich plynoucí diskreditace. Jednotky nejvyšší pohotovosti a nejrychlejší možné reakce (VJTF a NRF) by na přesun na místo případného střetu přes Polsko a Baltické moře potřebovaly nejméně dva až pět dnů. Za takovou dobu by už v Pobaltí mohlo být vše rozhodnuto.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a členem Centra evropské bezpečnosti tamtéž. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.