Ústav mezinárodních vztahů

Je EP v rámci EU vlivnou institucí a vyvíjí se jeho postavení?
Evropský parlament od zavedení přímých voleb v roce 1979 postupně posiluje své postavení v tom smyslu, že se rozšiřuje okruh oblastí, ve kterých spolurozhoduje s Radou EU. Na druhou stranu název Evropský parlament může být do jisté míry zavádějící, obzvlášť kdybychom ho srovnávali s národními parlamenty. Jeho pravomoci jsou v podstatě menší. EP nemůže navrhovat legislativu EU a nemůže navrhovat ani její rušení.

Myslíte, že mají lidé v povědomí význam EP?
Obecně bych řekl, že tady existuje slabé povědomí o tom, jak funguje EU. Nejen, jak funguje EP ale všechny základní instituce EU, což znamená Evropskou radu, Radu EU, Evropskou komisi a Evropský parlament. Málo lidí si například uvědomuje, že „Brusel" jsou i čeští ministři a úředníci, kteří tam jezdí na zasedání Rady EU. Jsme svědky zkresleného obrazu, kdy je unie ztotožňována s nějakým bruselským byrokratem a zapomíná se na, že EU jsou nejen evropští poslanci, ale i čeští úředníci.

V roce 2009 se konaly volby do EP, které měly historicky nejnižší účast. Čím si to vysvětlujete?
Těžko můžu generalizovat, co je příčinou nízké účasti. Jednak se tam promítá nízké povědomí o tom, co parlament dělá. Promítá se tam i slabá kampaň politických stran, což souvisí s tím, že pravomoci EP nejsou zas tak silné, a strany, ať už české nebo jejich deriváty na evropské úrovni, nemají moc o co soutěžit. Možná se tam promítá i relativní neviditelnost EP ve srovnání se zasedáními Evropské rady. Zájem médií o její zasedání dobře reflektuje, kdo má v EU skutečnou moc. Od toho se odvíjí vnímání parlamentu jako tělesa, které nedokáže ovlivnit zásadní politické otázky. Otázka řešení krize v eurozóně (prorůstová politika versus politika škrtů), to jsou věci, které by lidi zajímaly, ale jsou to zároveň přesně ty věci, do kterých parlament nemluví vůbec, nebo jen marginálně.

Mohlo by se to časem změnit? Že by EP začal ovlivňovat i tato zásadní témata?
Cokoliv o čem se nyní bavíme, se týká nastavení primárního práva EU. Jsem poměrně skeptický, do jaké míry v EU nyní existuje ochota sahat do primárního práva a jak by to bylo realizovatelné.

Jsou čeští europoslanci na půdě EP výraznými postavami?
Nemůžu srovnávat s ostatními europoslanci, ale v domácím kontextu jsou určitě čeští europoslanci pro každou politickou stranu dobrou devizou. Europoslanci vnášejí téma evropské unie do vnitrostranické politiky. A jsou to oni, kteří bývají nejlépe informováni, jak vůbec EU funguje. Jsou styčným bodem mezi evropskou politikou a vnitrostranickým prostředím. To platí napříč politickým spektrem, pro euroskeptické i eurooptimistické strany.

Hodně se mluví o posilování vlivu krajně pravicových stran či silných euroskeptiků, projeví se to na fungování EP po volbách?
Těžko říct. Je možné, že bude parlament vydat trochu jinak. Otázkou je, jestli by euroskeptický parlament více šlapal na paty Evropské radě, nebo ne, a jak by se změnila dynamika vztahů mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí. Na jednu stranu euroskeptičtí poslanci nemají zájem na posilování nadnárodních institucí včetně EP, na druhou stranu velmi kritizují evropský establishment, tedy Evropskou radu, kde zasedají šéfové národních států. Zároveň si nemyslím, že by více euroskeptický parlament byl tragédií.

O článku: Rozhovor s Vítem Benešem, jehož autorem je Jan Horký, vydal server Deník.cz 10. 2. 2014.

O autorovi: Ing. Vít Beneš, PhD. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a Evropská unie patří mezi jeho oblasti zájmu.