Ústav mezinárodních vztahů

Především je to přistěhovalectví. Vždyť imigranti původem ze severní Afriky a Blízkého východu či jejich potomci narození už v zemi galského kohouta tvoří již desetinu veškerého obyvatelstva. Přinesli s sebou své zvyky a způsob života. A v naprosté většině případů nemají valný zájem o to, aby se ve Francii integrovali: její životní styl hlouběji nepřijali a řada z nich proti němu stále častěji násilnými protesty, nebo dokonce teroristickými útoky bojuje.  
 
Proto se všichni uchazeči o prezidentský úřad vyjadřují pro stanovení přistěhovaleckých kvót, které by se neměly překročit. Nejstriktnější je šéfka krajní pravice Marine Le Penová. Ta říká, že země by neměla přijímat více než 10 tisíc přistěhovalců ročně, neměla by automaticky dávat státní příslušnost jejich dětem narozeným už ve Francii. Dosud laxní justice by podle ní měla pořádně přitvrdit a bez milosti vyhošťovat všechny, kdo mají opletačky se zákonem.

Pokud jde o terorismus a každodenní bezpečnost, všichni uchazeči se shodují, že se musejí zvýšit počty policistů a vojáků v ulicích, a to nejméně o deset tisíc. Stejně volají po dodatečných investicích do jejich výzbroje i speciálního výcviku, aby muži zákona nebyli napadáni, nebo dokonce zabíjeni jako lovná zvěř během výkonu služby u škol, na náměstích, nádražích nebo letištích. A shoda panuje také v požadavku na stavbu nových věznic.

Pokud jde o mezinárodní bezpečnost, žádný z kandidátů si nepřeje, aby se NATO dále rozšiřovalo – vidí totiž hodně kontroverzních důsledků v postsovětském prostoru, což pak má destabilizační dopady na celou Evropu, Francii nevyjímaje. Všichni uchazeči se vyjadřují ve prospěch respektování a posilování úlohy OSN, a zejména Rady bezpečnosti. A socialistický kandidát Hamon se dokonce ostře vymezil proti "unilateralismu a brutalitě" tří světových prezidentů: ruského, čínského a také toho, který dnes sedí v Bílém domě; naházel je do jednoho pytle všechny.

Zajímavé jsou i názory na Rusko. Všichni kandidáti se shodují, že je třeba zrušit sankce, které jsou kontraproduktivní, a obnovit celkový dialog s Ruskem. Nejdále přitom jdou Le Penová a levicový kandidát Jean-Luc Mélenchon. Ti oba volají po návratu k de Gaullovu dědictví – tedy po vystoupení z vojenské organizace NATO a po skoncování s tím, jak se Francie podřizuje diktátu Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Centrální evropské banky.

Je však mezi nimi jeden zásadní rozdíl: do Moskvy za Putinem vyrazila jenom šéfka Národní fronty, Melénchona nic takového ani nenapadlo. On je totiž hluboce zakořeněn ve "své" západní Evropě. Ale zároveň s tím jasně říká, že Evropská unie se musí zásadně změnit, nebo je třeba z ní vystoupit.  
 
Ostatní kandidáti s ním stran problémů Unie v podstatě souhlasí, jen volí méně kategorická slova: hovoří o nezbytnosti sjednat nové zásadní smlouvy a vytvořit nový unijní funkční rámec.  
Výjimku tvoří jen "amazonka" Le Penová – ta už Unii ruky mávnutím jednoznačně odepsala a volá po upřednostnění národních zájmů a po návratu ke "starému dobrému franku". Euro je prý "nůž vražený do žeber" francouzského lidu, prohlásila v neděli na předvolebním shromáždění v Bordeaux, a kudy chodí, tam tvrdí, že Francie by se měla eura vzdát. Za což se jí od ekonomických expertů nedostává zrovna lichotivých hodnocení.

Vrcholící volební kampaň tedy ukazuje, že ve hře nejsou jen přistěhovalci, ale také budoucnost Unie a NATO. Doby bezvýhradné podpory pro první z těchto institucí jsou nenávratně tytam, podhoubí pro případný frexit je čím dál vydatnější, i když zatím průzkumy nehlásí, že by Unii odepsala většina Francouzů – kritiky ale přibývá.
A stejně tak sílí volání po distanci od dosavadní strategie NATO, zejména pak další od alianční expanze na východ. Francie tak zažívá jedno velké retro: návrat k myšlenkám zakladatele současné V. republiky, kterým byl Charles de Gaulle. Uvidíme, zda nastoupí pokračovatel jeho představ.

Článek v původním znění vyšel v deníku Právo.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a členem Centra evropské bezpečnosti tamtéž. Jeho práce se zaměřují na mezinárodní bezpečnost v období od druhé světové války po současnost, strategickou kulturu, ozbrojené konflikty, terorismus, transatlantické vztahy a vojenský rozměr bezpečnosti. Je autorem mnoha článků a knih publikovaných nejen v České republice, ale například i v USA, Turecku, Polsku, Německu, ve Velké Británii a Francii. Pravidelně též analyzuje a pro média komentuje politické a bezpečnostní dění právě ve Francii.