Ústav mezinárodních vztahů

 
O strategických cílech na tomto poli politiky na základě ústavy rozhoduje prezident republiky a velkou úlohu při jejich naplňování hrají velvyslanci. To se v plném rozsahu projevilo i při letošním vystoupení prezidenta Emmanuela Macrona ve slavnostním sále Elysejského paláce.  

Začněme formální stránkou. Prezident během vystoupení stál, měl je předem připravené a vytištěné, hovořil do pevně nastaveného mikrofonu. Byl si totiž vědom, že mluví k mimořádně vzdělanému, kultivovanému a zkušenému publiku. Ale ještě důležitější byl obsah jeho vystoupení. Ten byl sestaven tak promyšleně, že naplňoval znaky doktrinálního dokumentu obsahujícího jasné vymezení jak cílů a cest vedoucích k jejich naplňování, tak i hrozeb a způsobů, jak jim čelit. Na základě toho pak Macron představil celkem sedm strategických priorit.  

Na prvním místě to je boj proti islamistickému terorismu, který na Francii za posledních léta zaútočil několikrát a zasadil jí velmi těžké rány. Její prezident však nevyzývá k žádnému frontálnímu vojenskému úderu typu Afghánistán nebo Irák, ale zaměřuje se na rozsáhlý mezinárodně koordinovaný postup, hlavně pak na boj proti všem možným formám financování teroristických organizací. Druhou prioritu francouzské diplomacie představuje Sýrie, na kterou má Francie dlouhodobé historické vazby, ví, čím se vyznačuje a jak je možné ji ovlivňovat. Emmanuel Macron opakovaně zdůrazňuje, že netrvá na bezpodmínečném odchodu současného prezidenta Bašára Asada, ale že jde především o to co nejdříve zastavit občanskou válku, dát syrskému lidu možnost svobodných voleb a co nejrychlejší a nejúčinnější pomoc při poválečné obnově.  

A nedílně s tím vyhlásil, že jeho země může znovu vojensky udeřit, pokud by opětovně byly nasazeny chemické zbraně proti civilistům.   
 

O Evropě bez iluzí

Další prioritou je evropská bezpečnost, kde Evropa musí nadále snižovat závislost na USA a brát vlastní osud více do svých rukou. Největší význam přitom přikládá kybernetické bezpečnosti, chemickým a konvenčním zbraním. S tímto cílem velmi úzce souvisí i reforma Evropské unie, zejména pak další upevňování "historické aliance" s Německem. Zároveň s tím francouzský prezident nezastírá, že EU bude mít několik kruhů, které se budou odlišovat mírou integrovanosti a úlohy, kterou budou hrát. To nezní zrovna nejlépe pro země mimo eurozónu, ale taková je prostě skutečnost.

A se starým kontinentem souvisí i další Macronova priorita, kterou je oslabování populistických tlaků. Otevřeně přitom zmínil Itálii, které vytkl, že "nemá ráda migrační pohyby, ale má ráda strukturální fondy", což je nakonec výhrada, kterou lze otočit i proti jiným zemím, tu naši nevyjímaje.

Velice významné jsou další dvě priority, přičemž v obou z nich se Macron výrazně odlišuje od amerického prezidenta Donalda Trumpa. Především je to snaha o záchranu jaderné dohody, kterou uzavřely USA s Íránem ještě za prezidenta Baracka Obamy (byl to ostatně jeden z největších úspěchů jeho vládnutí). Macron zdůraznil, že z pohledu mezinárodní bezpečnosti tato smlouva nemá alternativu, pokud jde o zastavení procesu horizontálního šíření jaderných zbraní a nárůstu počtu členů tzv. jaderného klubu.

A další Macronovou prioritou je záchrana smlouvy o snížení emisí ohrožujících klima, v němž žijeme. Je to smlouva, kterou mu jako své dědictví zanechal jeho předchůdce Francois Hollande a za niž on chce nadále bojovat. V obou směrech se prezident snaží amerického partnera co nejvíce ovlivnit, ale zatím není jasné, do jaké míry se mu to podaří.

Velmi důležitá je i jedna Macronem několikrát zopakovaná zásada: multilateralismus. V jeho pojetí jde především o respektování role Rady bezpečnosti OSN, což znamená žádnou válku bez jejího výslovného mandátu. Tak tomu bylo během francouzských zásahů v Mali a ve Středoafrické republice, na rozdíl od války v Iráku v roce 2003.

Zároveň s tím Francie odmítá i jednostranná rozhodnutí typu zvyšování cel a vypovídání dříve uzavřených smluv a spolu s tím i návrat studenoválečnických manýrů, kdy tzv. velká trojka (USA, RF, ČLR) často paralyzuje Radu bezpečnosti tím, že si navzájem vetují své návrhy rezolucí.   
 
Jak dopadá srovnání s českými poměry

A co mohou priority francouzského prezidenta znamenat pro naši zemi? V rovině formální je to vysoce profesionální vystoupení, při kterém se nesedí, mikrofon se nedrží v ruce a neopakují se mnohokrát omleté bonmoty velice nevalné úrovně.   
Neútočí se na profesní skupiny, přednášející si neplete ostrovy a vyhynutí s vyhubením. A v rovině obsahové mohou naši diplomaté svým francouzským kolegům závidět, že byli seznámeni s ucelenou vizí toho, co se od nich v nejbližší době očekává. Musejí tak čerpat především ze svých znalostí a zkušeností. Ty jsou naštěstí natolik bohaté, že si dokážou poradit sami. Ale i tak by to do budoucna, nikoli ze strany našich diplomatů, chtělo i něco víc, mnohem víc. 

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.