Ústav mezinárodních vztahů

Za necelý rok nadejde desáté výročí vyhlášení nezávislosti Kosova. Od roku 2007 se předminulou neděli konaly už čtvrté volby, z toho dvakrát předčasné. Těch necelých deset let bylo charakterizováno řadou politických krizí, nespokojeností voličů, kteří hlasovali i "nohama" – snahou emigrovat do EU formou žádosti o azyl, a rostoucí bezvýchodností ohledně perspektivy integrace do EU a do NATO. Přitom právě to bylo před deseti lety důležitou součástí slibů spojovaných s nezávislostí.  
 
Nulové šance na integraci
 
Zahraniční diplomaté ovšem "off record" říkají, že šance Kosova vydat se směrem ke skutečné integraci jsou vdohledné době prakticky nulové. Ruku v ruce s tím se i kosovská politická scéna, co se témat týče, uzavírá stále víc a víc dovnitř. Nejviditelnější známkou toho je nárůst hlasů pro hnutí Vetëvendosje ("Sebeurčení"). To se před rokem a půl dostalo na titulní stránky světového tisku, když jeho poslanci rozehnali zasedání parlamentu slzným plynem. Zahraniční média hnutí běžně označují jako radikální a nacionalistické.

Pouze toto hnutí dokázalo téměř zdvojnásobit počet svých voličů a díky tomu se může, třebaže skončilo na druhém místě, pokládat za skutečného vítěze. Naopak formální vítěz, blok stran vzešlých z někdejší povstalecké Osvobozenecké armády Kosova (UÇK), je největším poraženým: získal třetinu odevzdaných hlasů, ale proti minulým volbám jich téměř sto tisíc ztratil. To je skoro tolik, kolik navíc získalo Vetëvendosje. Třetí v pořadí, blok, v němž hraje prim strana LDK, vedená v minulosti intelektuálem s šálou místo vázanky Ibrahimem Rugovou, který vyhlásil nezávislost už v roce 1991, rovněž ztratil, i když ne tak dramaticky. Hlasovala pro něj čtvrtina voličů.

Kromě poslanců těchto tří kandidátek zasednou ve 120členném parlamentu už jenom zástupci menšinových komunit. Kosovská politická scéna se tedy konsolidovala, současně je ale v patové situaci: předčasné volby se konaly proto, že velká koalice mezi PDK (hlavní stranou bývalé UÇK) a LDK nefungovala, už při sestavování šlo o řešení z nouze. A Vetëvendosje představuje hrozbu pro obě.  
Vetëvendosje se ostře staví proti vzniku Společenství srbských okresů, které bylo součástí západního plánu na uspořádání nezávislého Kosova, a proti dohodě o demarkaci hranic s Černou Horou, která prý připravuje Kosovo o jeho území. Hnutí hlásá, že se Kosovo nemá řídit vůlí cizích států, nýbrž zájmy jeho obyvatel (rozuměj: albánské většiny, tvořící 92 procent). Podle všeho se zdá, že se kosovská politická scéna stále více radikalizuje. Nejprve vystřídaliumoci umírněného pacifistu Rugovu bývalí povstalci z UÇK, a pokud bude Vetëvendosje i nadále čtyři roky útočit z opozice a sbírat nespokojence dosavadním tempem, sestaví možná příště vládu.

Vetëvendosje se podařilo udělat z demarkace hranic s Černou Horou volební trhák. Jde dohromady o pár hektarů, o které se liší demarkace podle existujících hraničních kamenů od katastrálních map, a řada čelných osobností kosovského společenského života, které v minulosti prokázaly oddanost albánským zájmům, se za dohodu veřejně postavily. Ale pro Vetëvendosje je dohoda zradou. Její ratifikace je poslední podmínkou pro to, aby lidé s kosovskými pasy mohli volně cestovat do EU. Přesto ve snaze naskočit na ujíždějící vlak prohlašovali před volbami představitelé někdejších povstalců, že dohodu odvolají i s vědomím toho, že bezvízový styk nebude. LDK tajemně prohlašuje, že má recept na dohodu i na integraci do EU, ale v čem spočívá, neřekla.  
 
Stavět na reálných základech
 
Záležitost s těmi pár hektary lesů a hor je hysterie, jenže na druhou stranu jsou Vetëvendosje možná spíše pragmatici, když tvrdí, že místo snů o přístupových rozhovorech do EU musí Kosovo stavět na reálných základech, a pro spoustu lidí představují skutečnou alternativu. VLDK je dodnes silně zastoupena administrativa široké autonomie Kosova v rámci Jugoslávie, jejíž hlavní představitelé jsou často lidé s vysokoškolskými diplomy z Bělehradu, kteří zastupovali koncept pasivního odporu. Ten kritizovali stoupenci bývalé UÇK a tehdejší mladá generace, která s vidinou toho, co ozbrojeným odporem proti Srbům dosáhli Slovinci, Chorvaté a Bosňáci, sáhla ke zbraním. Dodnes má nejsilnější slovo tam, kde se bojovalo, hlavně na západě Kosova.

Jenže právě mladší voliče začaly strany vzešlé z UÇK ztrácet, protože jeho vůdci pocházeli hlavně z venkova a do politiky vnesli klientelistické sítě. Vetëvendosje založili před dvaceti lety studenti, původně stoupenci nenásilného, ale aktivního odporu proti Srbům, a dnes fungují města a okresy pod jejich vedením mnohem méně zkorumpovaně. Jedinou cestou do budoucna je Vetëvendosje ve vládě. Teprve zkušenost, že Kosovo nefunguje ve vzduchoprázdnu a že potřebuje jak EU, tak vycházet se sousedy včetně Srbska, posune hnutí i Kosovo někam dál.

Článek publikovaly Lidové noviny.

Mgr. Filip Tesař je externím spolupracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a uznávaným českým odborníkem na oblast Balkánu.