Ústav mezinárodních vztahů

Teď se znovu hovoří o ruské hrozbě. Je to vlastně návrat o více jak 30 let zpátky, tehdy žil Západ hrozbou sovětskou. Tehdejší SSSR mělo ovšem ve své moci téměř tisíc kilometrů hluboké nárazníkové pásmo, které se jmenovalo Varšavská smlouva. Sdružovalo šest vazalských států střední a jihovýchodní Evropy o rozloze miliónu kilometrů čtverečních, s téměř sto milióny obyvatel a s téměř stovkou divizí pozemního vojska letectva a se silnými námořními jednotkami. V té době mělo toto uskupení nad silami NATO v Evropě kvantitativní převahu – zejména v počtech tanků, bojových vozidel pěchoty a dělostřeleckých systémů. Ale státy NATO měly díky svému bohatství a technologickému náskoku zase jasnou převahu kvalitativní.

Nyní jsou všechny země někdejší Varšavské smlouvy v NATO – to samo o sobě hodně změnilo poměr sil. Naplnila se pravidla hry s nulovým součtem – odkud jedni odešli, tam přišli jiní. Navíc během 90. let prošla ruská armáda obdobím velkého oslabení a těžké demoralizace, a dnes je mnohem slabší, než byla někdejší Sovětská armáda.

Pokud jde o výdaje na obranu, je Rusko až na čtvrtém místě za USA (americké výdaje jsou osmkrát vyšší), ale je i za Čínou a Saúdskou Arábií. Vojenský rozpočet Moskvy je třetinou výdajů čtyř významných evropských členů NATO, jimiž jsou Británie, Francie, SRN a Itálie.  
 
Ruská armáda je slabší ve všech ukazatelích  
 
Posuzováno z čistě vojenského hlediska je dnešní Ruská armáda slabší v téměř všech ukazatelích. Jestliže USA mají téměř 1,4 miliónu vojáků, Rusko jich má jen 800 tisíc. V kategorii strategických jaderných ponorek je poměr 14:13, u strategických bombardérů je americká převaha v poměru 90:76. A navíc už dávno neplatí ani to, že Rusko jako typická kontinentální země s velmi omezeným přístupem do světových oceánů a moří toto své znevýhodnění vyvažuje (jako kdysi SSSR) převahou mezikontinentálních řízených střel. USA v této kategorii mají náskok 450:330 kusům. Dalším důležitým faktorem převahy USA jsou významné vojenské základny v SRN, v Británii, Itálii a v Turecku a v řadě dalších zemí světa.

Pokud jde o konvenční síly, vyrovnaný počet je pouze u tanků (okolo 2,5 tisíce na každé straně), zatímco v počtu bojových vozidel pěchoty i dělostřeleckých systémů mají USA nejen kvalitativní, ale také kvantitativní převahu. A samozřejmě mají na své straně ozbrojené síly spojenců, přičemž jeden z nich, Turecko, má miliónovou velice dobře vycvičenou armádu, Francie a Británie mají své arzenály jaderných zbraní.

Shrnuto: celkově je Rusko po všech stránkách mnohem slabší než USA a jejich spojenci, a tak pro ně nemůže být žádnou skutečnou bezpečnostní hrozbou.

Skutečně "měkké" je pouze Pobaltí

Je tedy jen jediná oblast, kde má Moskva lokálně převahu. Je to jeho západní část s velice silným Západním vojenským okruhem s velitelstvím v Petrohradě, zatímco na druhé straně stojí mnohonásobně slabší jednotky tří pobaltských zemí a Polska. Ale v tomto směru Rusové namítají, že mají svá vojska na vlastním území, a na rozdíl od dob studené války nemají strategickou hloubku, kam by mohli v případě války ustupovat.

A dodávají, že vojenské uskupení na jejich západní hranici je odpovědí na to, že pozemní, letecké i námořní jednotky USA a jejich evropských spojenců se za posledních 15 let posunuly výrazně na východ, kde se přiblížily k Petrohradu a k Moskvě.

Skutečné důvody k vážným obavám tedy mohou mít pobaltské země – těm by se mohlo stát, že v případě rychlé války by je vojska petrohradského okruhu takříkajíc převálcovala. Ovšem v takové válce by vše záleželo na tom, kdo by ji vyprovokoval, kdo by vystřelil jako první.

Pokud by to byli Rusové, museli by počítat s tím, že všechny dotyčné země mají bezpečnostní záruky na základě článku 5 Washingtonské smlouvy. Stálo by jim to za tak neuvěřitelné riziko, když by jejich ztráty pak byly mnohem větší než nějaké případné zisky? Anebo se zas maluje čert na zeď?

Článek vyšel v deníku Právo 26. 9. 2016.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.