Ústav mezinárodních vztahů

Začněme první prezidentovou úvahou. S upozorněním na možnost střetů mezi civilizacemi přišel již před čtvrtstoletím věhlasný americký teoretik Samuel Huntington, kterému dopřávala sluch řada amerických prezidentů a ministrů zahraničí.

Ve své slavné knize Střet civilizací napsal, že jednotlivé civilizace se od sebe navzájem odlišují dějinami, jazykem, kulturou, tradicemi a hlavně náboženstvím. Toto vymezení je natolik výstižné, že platí jak pro vzájemný dialog mezi civilizacemi, tak i pro jejich možné vzájemné střety. A také vyjmenoval hlavní civilizační okruhy: západní, pravoslavný, islámský, hinduistický, buddhistický, latinskoamerický, konfuciánský (Čína), japonský, africký.

Za nejvýznamnější dělicí linii Huntington označil náboženství, které má silný konfliktní potenciál. Za nejkonfliktnější přitom označil islámskou civilizaci, která má podle jeho názoru "krvavé hranice," protože bojuje s téměř všemi civilizacemi.

To v té době byla "slova do pranice", ale výraz "anticivilizace" ho ani nenapadl, a to se touto problematikou zabýval opravdu důkladně a dlouhodobě, a tak o ní hodně věděl.

Až potud by si slavný autor s naším prezidentem mohli rozumět. Ale Huntington byl kritický i vůči naší, západní civilizaci. Vytkl jí, že má sebestředné sklony, že sama sebe považuje za Civilizaci, ale na jiné nahlíží takříkajíc spatra, jako na civilizace. Dává jim lekce, jak by měly žít. Své hodnoty, zájmy a názory jim vnucuje cestou politických a nezřídka i vojenských intervencí.
Proto Západu doporučil, aby byl hodně zdrženlivý, aby intervenoval jen tehdy, když to je opravdu nezbytné, když nečinnost by byla ještě horší.

A dále západním politikům kladl na srdce, aby nikdy neintervenovali sami, ale vždy spolu s jinými civilizacemi a na základě hodnot, na kterých se shodnou.
Jako příklad takového postupu si můžeme připomenout prezidenta Bushe staršího, když v roce 1991 nasadil vojska USA v rámci koalice OSN při vyhánění iráckých vojsk z okupovaného Kuvajtu.

A tím se přímo dostáváme k Islámskému státu, který Miloš Zeman označuje za anticivilizaci a srovnává ji s kanibaly. Jenomže tato zločinecká teroristická organizace vznikla přesně tam, kde Západ v čele s USA a prezidentem Bushem mladším, který si v roce 2003 užíval roli "celosvětového náčelníka štábu", intervenoval v rozporu s Huntingtonovými doporučeními.

Ať se nám to líbí, či nelíbí, Islámský stát je nechtěným důsledkem této posedlosti měnit svět k obrazu svému. Jistě, Bush mladší není omluvou, je jen vysvětlením toho, proč vůbec tento útvar mohl vzniknout a proč se chová tak krutě.

Nyní zpět k rhodskému projevu. Definice pojmu civilizace existuje, jde jen o to, vzít ji v úvahu a případně ji dále zdokonalovat. A za druhé, pojem anticivilizace je velice ošemetný, protože ho lze "přišít" kdekomu. A ještě závažnější je vyjádření, že anticivilizace se ničí zbraněmi, a ne dialogem. To už přímo navazuje na Donalda Rumsfelda, válkychtivého ministra obrany USA z let 2001– 2006, který rád používal pojem islamofašismus.

Takováto vyhlášení mají doslova výbušný potenciál, protože si je na sebe může vztáhnout celá islámská civilizace, která je na takové urážky velice citlivá a neváhá se pomstít.
Toho si byl vědom i slavný Huntington, který jako akademik vždy mluvil a psal především sám za sebe, ale i tak se krotil. A státníci by si měli být vědomi rizika, že podle jejich rozhořčených a provokativních výroků může být posuzována celá jejich země.

Článek byl publikován deníkem Právo 5. 10. 2016.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.

Dále od autora

Jan Eichler v deníku Právo 5. 10. publikoval rovněž článek věnovaný analýze Islámského státu: Islámský stát není všemocný. Má i své Achillovy paty.