Ústav mezinárodních vztahů

Diskuzi naleznete zde.

PhDr. Ondřej Ditrych, MPhil. (Cantab.) Ph.D. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a přednáší o bezpečnosti na Fakultě sociálních věd Unierzity Karlovy.  V minulosti působil mimo jiné jako analytik v NATO SHAPE - vrchním velitelství spojeneckých sil NATO, výzkumný pracovník na Belfer Center, Harvard University (díky Fulbrightovu stipendiu), hostující výzkumník na CERI, Sciences Po v Paříži a Stiftung Wissenschaft und Politik v Berlíně či jako přidružený výzkumný pracovník při European Union Institute for Security Studies (EUISS).

Jak se dělá hrozba

"Tendenční analýzy ani zveličování a zkreslování vnějších bezpečnostních rizik společnosti neprospějí," začíná Ondřej Ditrych svou reakci na nedávno publikovanou studii Evropských hodnot.

Evropské hodnoty, vlastními slovy nevládní odborná instituce bránící liberální demokracii, vydaly novou studii. Modelují v ní čtveřici scénářů v tříletém výhledu a přiřazují jim pravděpodobnost uskutečnění.

Vyznívá to celé dost děsivě. V Evropě vypukne občanská válka (60 %), a jestli ne, Marine Le Penová jako francouzká prezidentka zasadí "definitivní ránu evropské integraci" a rozloží NATO (40 %). Pokud se tohoto úkolu nezhostí, může k němu vést ruská agrese v Pobaltí (30 %). Moskva při ní možná použije i jaderné zbraně – naštěstí jen v neobydlených oblastech –, což povede k tomu, že na Západě převládne politika usmiřování, česká společnost opráší vzpomínku na Mnichov a "přesvědčení atlantisté budou považováni za blázny".  
Na možné naplnění těchto scénářů musí podle think tanku "zodpovědní politici připravovat český stát a českou společnost".

Leckdo může nad tímto počinem mávnout rukou. Evropské hodnoty bijí proti "nelegální a neřízené migraci" na poplach dlouhodobě a ruské agenty vidí za každým rohem. Problém přitom není v tom, že vnější bezpečnostní prostředí nevytváří pro českou společnost rizika. Problém je v jejich obrovském zveličení, zkreslení a zatemnění jejich příčin a hybatelů, které se reálně hrozí odrazit v procesu tvorby důležitých veřejných politik.  
Zvlášť pokud se nyní tváří jako výsledek využití odborné metody a vyvolává toto zdání třeba tím, že k bití na poplach přidává (absurdně vysoké a nepodložené) pravděpodobnostní hodnoty, které mají jejich temné předpovědi učinit objektivními, a proto uvěřitelnými.  
 
Nic než katastrofa
 
Problematické je ostatně i samotné začlenění výhradně katastrofických scénářů. Takové scénáře dodávají mimořádně nepravděpodobným, ač potenciálně velmi významným řetězcům událostí na "realitě". Jako živě vyvedené obrazy našich zakořeněných obav přebíjejí racionální vážení nákladů a výnosů. Jako nástroje "katastrofické politiky" zpřítomňují existenční budoucí hrozby představující zásadní zlom v životě společnosti a navádějí tím k přijímání radikálních preventivních protiopatření. Nic, co by liberální demokracii svědčilo.

K tomu nepřímo přispívají k šíření strachu a paranoie a nechtěně napomáhají záměrům skupin, jako je ISIS, které se tyto pocity snaží cíleně vyvolávat. Třeba když předpovídají "faktické smazání šedé zóny mezi islamisty a umírněnějšími muslimy" (40 %), nebo dokonce "radikalizaci značné části společnosti" v podstatné části států EU, která mj. povede k významné ztrátě podpory mainstreamových politických stran (80 %). Zodpovědní politici, dávejte dobrý pozor!

Doporučení, která jsou souběžně představena, jsou přitom až překvapivě mírná. Přinejmenším ve srovnání s apokalyptickými vizemi toho, co nás velmi pravděpodobně v blízké budoucnosti čeká. Státní tajemník pro národní bezpečnost, dokonce ani posílení kapacit armády bránit území ČR rozleptané NATO prostě nenahradí.

Bezprostředním účinkem podobných scénářů tak může být hlavně rozšíření výše zmíněného pocitu strachu a zranitelnosti a ztráta perspektivy, které se ale snadno mohou do špatných rozhodnutí promítnout v (nedaleké) budoucnosti.

Přitom přesně tohle scénáře jako strukturované příběhy o budoucnosti dělat nemají. Zlomové události se odborníkům na zahraniční politiku dlouhodobě předpovídat nedaří. Prostředí, ve kterém se odehrává, je příliš složité. Scénáře ale mohou být nástrojem tvořivého zkoumání možných budoucností a rozšiřování horizontu našich úvah o tom, co nás čeká a jak proces zpřítomňování budoucnosti můžeme byť dílem ovlivnit. Alespoň jako vedoucí týmu autorů několika nedávných scenáristických studií bezpečnostního prostředí zpracovaných Ústavem mezinárodních vztahů pro Ministerstvo zahraničních věcí jsem o tom přesvědčený. Veřejná debata o bezpečnosti má tento horizont bohužel velmi zúžený. Pozice jsou v ní příliš často tvořeny na základě zažitých, s realitou nekonfrontovaných a emocionálně a ideologicky založených předpokladů. Nikde to není vidět tak zřetelně jako u tématu migrace, která jako "civilizační a bezpečnostní" fenomén z předpovědí Evropských hodnot vychází jako causa prima téměř všech nadcházejících kalamit.

Zaměňování odbornosti za ideologii, která se pouze halí do jejího hávu, jenom prohlubuje palčivý problém zužujícího se prostoru pro promýšlení relevantních politických otázek.  
Evropské hodnoty díky své katastrofické politice a zdánlivě odborným, ve skutečnosti ale tendenčním analýzám k prohlubování tohoto problému bohužel účinně přispívají.

Článek vydaly 18. 10. 2016 Lidové noviny.