Ústav mezinárodních vztahů

Tento doktrinální dokument ukazuje, jak se za poslední roky změnil svět a také úloha, kterou v něm Francie chce hrát. Viděno z Paříže, na velmi nebezpečnou úroveň se dostalo šíření zbraní hromadného ničení, hlavně vinou KLDR a také vážných nejistot spojených s Pákistánem. Narušilo se mezinárodní uspořádání, rozbila se evropská bezpečnostní architektura, oslabila se sounáležitost a spolupráce mezi evropskými zeměmi, destabilizoval se Blízký a Střední východ, odkud se hrozby šíří dále do Evropy. Ta je zavalena nezvládnutelným přílivem přistěhovalců, organizovaného zločinu a vysokých finančních nákladů.

Avšak zcela nejzávažnější varování nové francouzské doktríny se vztahují k vojenskému napětí v Evropě. To je podle Paříže na tak vysokém stupni, že nelze vyloučit ani překročení tzv. jaderného prahu. Jinými slovy – existuje velmi vážné riziko jaderné války, ke které by mohlo dojít v důsledku dvou rizikových tendencí.

Tou první jsou možné oboustranné chyby a omyly při vyhodnocování záměrů a konkrétních kroků protivníků. Jejich pravděpodobnost je tím vyšší, čím více narůstá počet proti sobě stojících vojáků a ničivý potenciál jejich výzbroje. A ještě závažnější je podle francouzských odborníků systematické úsilí o získání iniciativy prvního úderu, což také může přerůst ve válku, ač si ji nikdo nepřeje.

Za této dramatické situace se Francie prezentuje jako "evropská mocnost, která má celosvětové zájmy, jakož i odpovědnosti". Přiznává si, že má omezené zdroje, především pak finanční. Ostatně její vojenský rozpočet je na úrovni Ruské federace, což dnes už není žádné měřítko: oba státy se přetahují o dělené šesté místo, přičemž souhrn jejich rozpočtů tvoří pouhou šestinu sumy, kterou do vojenství vrhají USA.

Modernizace odstrašujících kapacit země
 
Ale i přes finanční omezení se Francie zajímá o vše, co se ve světě děje, a chce to podle svých možností ovlivňovat. Proto bude podle doktríny i nadále udržovat a modernizovat obě složky svého odstrašovacího arzenálu. Jeho oceánskou složku tvoří čtyři jaderné ponorky s jadernými řízenými střelami s doletem přes 7 tisíc kilometrů, vzdušnou část představují nadzvukové bombardéry Rafale s jadernými střelami středního doletu. Tyto zbraňové systémy jsou základem její strategické autonomnosti a nezávislosti, ze které nehodlá nijak slevovat. A díky tomuto zaměření trvale modernizuje svoji technologickou a průmyslovou základnu obrany, která se co do kvality může rovnat i těm nejvyspělejším zemím.

Zároveň Francie patří k zemím, které mají i bohaté zkušenosti z mírových operací a z bojů na jiných světadílech, zejména v Africe a na Blízkém východě. Ty však jejím vojákům ukázaly, že i mnohem hůř vyzbrojení vzbouřenci se dovedou vyhýbat přímým, čelním soubojům, a tím se i vyrovnávat nejmoderněji vybaveným vojákům ze západních zemí. Navíc dokážou úspěšně napadat a poškozovat vojenská plavidla zemí NATO a problémem pro ně není ani sestřelovat vrtulníky a bitevní letouny. Boje pak trvají mnohem déle, než se čekalo, a vyžadují si vysoké počty obětí.

Prioritou i boj s terorismem

Francie se chce také i nadále podílet na bojích proti sítím globálního terorismu. Ovšem to je spojeno se silným rizikem odvetných teroristických útoků – ty Francii za poslední dva roky zasáhly tak těžce jako žádnou jinou vyspělou zemi. Její nejnovější doktrína používá i zcela nový výraz: militarizovaný džihádistický terorismus, který útočí přímo na srdce západních společností. Tím popisuje, jak radikální teroristé hluboce pronikli do společnosti zemí západní Evropy. Varovně zdůrazňuje, že se nezastaví ani před použitím vojenské výzbroje, jen aby pozabíjeli co nejvíc bezbranných civilistů a tím umocnili terorem šířený strach. To je velmi vážná a naléhavá hrozba pro všechny evropské země.

Francie chce výše zmiňovaným hrozbám čelit dvěma hlavními způsoby. Tím prvním je pokračující modernizace armády i četnictva a zdokonalování jejich vzájemné spolupráce, což znamená, že v ulicích Paříže a dalších velkých měst budou i nadále hlídkovat vojáci v plné výzbroji. Druhým způsobem je aktivní diplomacie. Ta klade důraz zejména na úlohu OSN a na spolupráci se spojenci z NATO a EU. Lze si jen přát, aby na obou polích byli Francouzi co nejúspěšnější.

Článek byl zveřejněn v deníku Právo.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.