Ústav mezinárodních vztahů

Pro českou zahraniční politiku pomalu přichází okamžik pravdy. Případné vítězství kandidátky extrémní pravice Marine Le Penové ve francouzských prezidentských volbách příštího roku může bez přehánění znamenat konec Evropské unie. Ačkoliv by česká diplomacie měla usilovat především o to, aby taková situace vůbec nenastala, musí také pracovat s plánem B: co učiníme, pokud se nová francouzská prezidentka rozhodne, že její země vystoupí z eurozóny i z EU? Začněme ale tím, co strategickým plánem není: není jím volba mezi Východem a Západem, oblíbené klišé českých volebních billboardů. Západ byl ve skutečnosti vždycky spíše zidealizovanou mentální kategorií. Západ Trumpův, Farageův a Le Penové je Západem, který odmítá společenskou a kulturní pluralitu, pohyb lidí přes hranice a v konečném důsledku i otevřenou společnost jako takovou.

Místo vyprázdněných debat o příslušnosti k Východu a Západu se tedy podívejme na mnohem konkrétnější problém, před nímž stojí česká politika v EU: ten totiž spočívá v podvojné vazbě jednak na Německo, našeho největšího souseda a ekonomicky zdaleka nejpodstatnějšího partnera, a jednak na naše visegrádské partnery − Slovensko, Maďarsko a Polsko. Základní dynamika našeho působení v EU je rozpřažena právě na této ose, která znamená úzkou spolupráci s Německem i ve visegrádské čtyřce.

Konzervativní revoluce v Evropě, jejímiž jsme svědky, ale harmonii mezi visegrádskou čtyřkou a Německem definitivně zničila. Maďarsko a Polsko jsou dnes ztělesněním tendencí, kterých se v Marine Le Penové naše diplomacie právem obává: omezování svobody tisku, despektu k právu a ústavním principům, vyostřeného národovectví a neskrývané averze vůči evropské integraci. To jsou hlavní ingredience politiky těchto zemí.

Česká diplomacie, která bohudíky tyto principy nesdílí, si jako kompromisní řešení předsevzala, že bude vytvářet most mezi visegrádskou politikou a zcela opačnou politikou německou.

Blíží se ovšem chvíle, kdy iluze, že takovou spojnici lze vystavět a udržet, definitivně padne. A právě na takovou chvíli se česká zahraniční politika musí připravit − přestat konečně obhajovat neobhajitelné a legitimizovat visegrádskou politiku a místo toho se strategicky přimknout k demokratickému, liberálnímu a hospodářsky úspěšnému Německu. Není horší alternativy než skončit v izolaci od našeho největšího evropského spojence, a nadto v objetí s autoritáři polského a maďarského střihu.

Článek naleznete na webu Hospodářských novin.

Doc. Mgr. Ing. Petr Kratochvíl, Ph.D. je ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří například česká zahraniční politika, evropská integrace  či politické vztahy v postsovětském prostoru.