Ústav mezinárodních vztahů

A navíc s tím souvisí ještě jedna velice významná otázka: je takové zabíjení vojáků odboj, nebo naopak terorismus? Všeobecně platí, že teroristé si na vojáky netroufnou, protože ti jsou mnohem lépe vyzbrojeni a vycvičeni, a tak by s nimi byli velice rychle hotovi. Ale nastávají i situace, kdy útok na vojáky není odbojem, ale aktem terorismu. Je to ve vojenských misích, které mají několik negativních vymezení. Především nemají bojový ani okupační charakter. Jejich cílem není porazit tamní armádu, zničit tamní stát a ovládnout jeho zdroje, nebo jej dokonce anektovat.

A vedle toho jsou také pozitivní vymezení. Jsou to mise, kde vojáci jdou do akce s cílem oddělovat znesvářené strany, prosadit nebo udržovat mír, distribuovat humanitární pomoc. Jedním z takových případů byla mise s jasným mandátem Rady bezpečnosti OSN na počátku osmdesátých let minulého století v Libanonu, v té době zmítaném občanskou válkou, do které silně zasahoval Chomejního Írán.

Libanon, říjen 1983: nejzákeřnější útok ze zákeřných   
 
Dne 23. října roku 1983 došlo ke dvěma mimořádně zbabělým útokům proti vojákům dvou významných západních zemí, které tam měly své velice početné kontingenty. Téměř ve stejnou dobu vjely do kasáren amerických příslušníků námořní pěchoty a francouzských výsadkářů dva pick-upy, z nichž každý vezl čtvrt tuny výbušné směsi TNT. Výsledek byl otřesný: 241 zabitých Američanů a 58 Francouzů.   
Ti všichni byli zabiti mimo boj, v době svého odpočinku, byli beze zbraní, spali, psali dopisy domů, četli si a vtom je zastihla smrt. Byly to doposud nejničivější teroristické útoky namířené proti vojákům, nejvyšší počet jednorázově zabitých vojáků.   
Jednalo se o nepřímou strategii, tolik příznačnou pro terorismus.   
Její poselství vyznívalo zcela jasně: stáhněte své vojáky domů, nebo vám je budeme posílat v rakvích zahalených ve státní vlajce. Osnovatelé útoků totiž moc dobře věděli, jak intenzivně západní společnosti něco takového prožívají, jak silně se jich to dotkne.   
A zcela stejná ďábelská logika se dnes uplatňuje v dalších islámských zemích, kde působí armády západních zemí, nejčastěji v Afghánistánu. I tam se především dezinterpretuje smysl misí, ať už to byla ISAF, nebo dnes Resolute Support.   
Západní vojáci bývají označováni za interventy a okupanty, mandát Rady bezpečnosti OSN, který tam důsledně naplňují, se zcela zamlčuje. I tady se západní vojáci ocitají ve stejně choulostivé situaci jako Američané a Francouzi před 35 lety v Libanonu – stávají se nástrojem nevybíravého nátlaku teroristů na vlády svých zemí.   
 
Útočníci sledují dva cíle – zastrašit vojáky i veřejnost   
 
Už od té doby si osnovatelé podlých útoků vytkli dva hlavní cíle. Především chtějí nahlodat psychiku západních vojáků, chtějí je přivést do stavu, za kterého si budou klást následující mučivé a demoralizující otázky: proč tady vlastně jsme, jaký to má smysl, za čí zájmy tady vlastně bojujeme, co bude v této zemi, až z ní odejdeme?

A to tím spíše, že často slýchají věty typu: vy máte hodinky, my máme čas a po vašem odchodu se nám vše, co jste vybudovali, bude velmi hodit.

A druhým cílem takových útoků je zastrašit veřejnost v zemích, do nichž se vojáci vracejí v rakvích. Teroristé počítají s tím, že práh snesitelnosti bude klesat, že budou narůstat pochybnosti. To vše pak vytváří náladu, za které se vysílání vojáků do islámských zemí bude stále obtížněji zdůvodňovat a prosazovat.

Znepokojení je o to větší, že teroristé v Afghánistánu stále více sázejí na infiltraci, na to, že západní vojáky budou zabíjet ti, které oni cvičí, které připravují na boj proti teroristům.

To je doposud nejvyšší forma záludnosti, která zvedá náročnost a nebezpečnost působení v Afghánistánu na ještě vyšší úroveň. Navíc bohužel nelze vyloučit, že tato zákeřnost by se mohla šířit i do dalších islámských zemí, v nichž působí západní vojáci.

Článek naleznete v deníku Právo.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.