Kdo komu vyhlásil válku
"Zanedlouho uplyne 15 let od teroristických útoků v USA. Jako odpověď tehdejší prezident USA vyhlásil takzvanou celosvětovou válku proti terorismu (GWOT). Nejprve nařídil invazi do Afghánistánu, pak přišel na řadu Irák. Dvě velké války a následující několikaleté okupace. Jenomže teroristé odpověděli krutými útoky v Madridu 2004 a o rok později v Londýně, následovalo Bali. Mnozí jsme pak tvrdili, že celá tato válka byl jeden velký omyl, protože stála spoustu peněz, obětí, s teroristy nezametla, jen je vyprovokovala k dalším útokům," píše Jan Eichler ve svém článku pro deník Právo.
Vloni byla krutě zasažena Francie za to, že vojensky zasáhla v Mali, ve Středoafrické republice a nakonec i v Sýrii. Poté, co byl dopaden další strůjce a organizátor zvrhlého masakru v Paříži, přicházejí výbuchy v Bruselu.
Z hlediska volby cíle bezesporu úspěch: teroristé si vybrali město, kde byl zatčen jejich mučedník, i když je to prachsprostý vrah. Udeřili ve městě, kde sídlí EU, Evropský parlament a dokonce NATO.
Všichni pohlaváři těchto institucí jsou nyní zaklíněni v úřadovnách, nemohou na letiště, které je poničené, potřísněné krví, možná musejí mít obavy, zda něco nevybuchne třeba na některém z bruselských nádraží. Nelze vyloučit ani to, že cíli dalších útoků by se mohli stát právě oni.
Jak velký rozdíl proti době studené války, kdy tu byl oboustranně vyživovaný strach z jaderných úderů, ale k těm nikdy nedošlo. Teď už je vše jinak – může to bouchnout kdekoliv. Očekává se, že pod vlivem takového strachu se lidé mohou začít uzavírat do sebe.
Teroristé tedy znovu zabodovali. V hlavním městě Evropy vytvořili atmosféru všudypřítomného strachu. Je to strach chodit do problémových čtvrtí, strach létat letadlem, možná se přidá i strach jezdit metrem i vlakem. Doplatí na to cestovní ruch, zábavní průmysl, divadla, kina, výstaviště, potažmo další navazující odvětví. A tak vyvstává hlavní otázka: kdo komu tady vlastně vyhlásil válku? Včerejší útoky nasvědčují, že válku vyhlásili džihádisté Západu.
Není to ovšem válka na bojištích, kde by neměli sebemenší šanci. Je to válka přenesená na naše území. Údery mohou tak přijít kdykoliv a kdekoliv. K čemu jsou mocnostem jaderné zbraně i sofistikované konvenční systémy?
K odstrašování předem stanoveného nepřítele a ke svrhávání vytipovaných diktátorských režimů, to ano. Ale proti nastraženým bombám teroristů nás opravdu neochrání. Tam nám jsou k ničemu a "oni" to moc dobře vědí.
Samozřejmě že je to válka velice podlá, záludná a zákeřná. Útočníci nemají uniformy, nestaví se čelem proti svým nepřátelům. Ale z pohledu jejich zvrácené ideologie a strategie to je válka vedená na mnoha frontách a hlavně s velkým zastrašovacím účinkem.
Nyní můžeme jen nostalgicky vzpomínat na krásné časy uvolnění z 90. let – a v obavách očekávat, kde džihád udeří příště.
O autorovi: Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.
Dále k tématu:
Nahoru
Tomáš Profant