Ústav mezinárodních vztahů

Dosahují jej především díky svým zásadním rozhodnutím, ale také díky tomu, jak se chovají, jak vystupují na veřejnosti, jak dokážou mluvit a oslovovat domácí i mezinárodní veřejnost. Do první skupiny patří několik slavných jmen.   
Prvním z nich je válečný prezident USA Franklin Delano Roosevelt (FDR). Do dějin vstoupil především svým projevem o stavu USA dne 6. ledna 1941, v němž se zaměřil na bezpečnost své země ve válkou zmítaném světě. Podtrhl přitom význam čtyř základních svobod, které jsou i základními demokratickými hodnotami. Jsou jimi svoboda slova a přesvědčení, svoboda vyznání, svoboda od nedostatku a svoboda od strachu. První dvě nepotřebují žádný vysvětlující komentář, druhými dvěma FDR předznamenal to, čemu dnes říkáme ekonomická a lidská bezpečnost. Pokračoval tím, že diktatury tyto svobody systematicky pošlapávají, a tím oslabují bezpečnost ve světě. Tímto brilantním projevem připravil svoji zemi na možnost ukončení americké politiky neutrality a vstupu do války po boku evropských demokracií proti nacistické expanzivní velmoci.

JFK myslel také na podrobnosti

Další z monumentálních projevů je spojen s prezidentem Kennedym (JFK), který jej přednesl na Americké univerzitě před 55 lety. Zdůraznil v něm, že USA a SSSR spolu nikdy neválčily, ocenil nesmírné sovětské hrdinství a oběti během druhé světové války a vyzval k jednáním o zákazu testů jaderných zbraní. Tím otevřel cestu k uvolnění mezinárodního napětí v období zvaném "zlatá šedesátá".   
Důležité je i to, že tento projev se velice dlouho a pečlivě připravoval, hodně na něm pracoval Ted Sorensen, hlavní koncipient většiny Kennedyho veřejných vystoupení. Ten věnoval velkou pozornost jazyku, stylistice, kompozici rétorice a dynamice projevu. K tomuto textu se dodnes vracejí vysokoškolští studenti, jejich učitelé, historici i novináři z celého světa. Je pro ně velkou inspirací, mnozí jej považují za nejvýznamnější dokument 20. století a o to více litují, že za necelého půl roku byl JFK zavražděn. A do třetice z amerických prezidentů připomínám Baracka Obamu a jeho pražský projev o světu bez jaderných zbraní. Především za politickou podporu této odvážné myšlenky dostal Nobelovu cenu za mír.   
 
De Gaulle projev několikrát přepsal

Svět ocenil, že v něm nastínil konkrétní kroky na cestě za tímto smělým cílem. A v neposlední řadě věnoval velkou pozornost kultuře svého vystoupení díky své vynikající dikci a jevištní mluvě. Když hovořil o poklesu hrozby jaderné války mezi státy, tak jeho hlas klesal. A když varoval před nárůstem hrozby jaderného terorismu, tak šel jeho hlas nahoru. Radost poslouchat!   
Ale vysoká úroveň projevů není jen doménou amerických prezidentů. Stačí připomenout 18. červen roku 1940, když z Londýna promluvil do té doby neznámý brigádní generál Charles de Gaulle, jinak také skvělý lingvista. V pečlivě připraveném a několikrát upravovaném projevu odsoudil domácí kapitulanty a vyzval k aktivnímu odboji a k obnovení svobodné, hrdé a velké Francie. O čtyři roky později se díky tomu vrátil jako triumfální osvoboditel. Velké místo ve světových dějinách má i projev Winstona Churchilla ve Fultonu, byť jej mnozí považují za kontroverzní a zbytečně konfrontační. Z formálního hlediska nutno ocenit, že bývalý britský premiér, jinak mimořádný rétor, dokonce nositel Nobelovy ceny za literaturu, jej měl napsaný a několikrát si jej upravoval. Při přednášení stál, mluvil brilantní angličtinou, dodržoval všechna pravidla slušného chování, i když v soukromí měl velmi bohatou zásobu pěkně peprných výrazů.

Mitterrand: Ani pershingy, ani SS 20

Skvělý byl i projev, se kterým před 35 lety ve Spolkovém sněmu tehdejší SRN vystoupil francouzský prezident Francois Mitterrand. Typickým, velice kultivovaným způsobem řekl, že protestující proti tzv. euroraketám jsou na západ od železné opony, ale systémy SS 20 se rozmísťují na východě. A uzavřel jej historickým krédem "ani pershingy, ani SS 20". To se okamžitě stalo celosvětovým hitem, ovlivnilo to následující mezinárodní vyjednávání a o pár let později se i stalo skutečností.   
Všichni výše vzpomínaní státníci měli několik společných jmenovatelů. I když uměli improvizovat, při svých významných projevech se drželi pečlivě připraveného textu. Měli natolik velkou soudnost a úctu k publiku a vážnosti situace, že je ani nenapadlo exhibovat tím, že by mluvili spatra. Žádný z nich si nedovolil zneužívat příležitosti k útokům na své nepřítomné protivníky, nesnižoval se k vyřizování osobních účtů, nedej bože k laciným sprosťárnám zaplivaných a zakouřených hospod, kterých má každá země víc než dost. Těmi se nedá vstoupit do dějin, natož pak upoutat pozornost mezinárodní veřejnosti.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.