Ústav mezinárodních vztahů

Zprávy o hromadném obtěžování a okrádání žen v několika německých městech, především pak v Kolíně nad Rýnem, zasáhly celou Evropu. Podle informací policie je totiž mají na svědomí z velké části migranti, mezi kterými byli i žadatelé o azyl ze Sýrie. Může za situaci politika otevřených dveří německé kancléřky Angely Merkelové? Jak by se evropské státy měly k viníkům zachovat?

Události, které se o silvestrovské noci odehrály v blízkosti nádraží v německém Kolíně nad Rýnem, vyvolaly debatu po celé Evropě. Krádeže a útoky na ženách, které měly sexuální podtext, ohromily svým rozsahem politiky i širší veřejnost. Pozdvižení vyvolalo především zjištění německé policie, že mezi podezřelými figurují hlavně cizinci, podle výpovědi očitých svědků pravděpodobně migranti.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Němečtí extremisté využili spáchané násilí jako záminku pro napadení skupin cizinců, mezi nimiž se nacházeli například Syřané či Pákistánci. Za rozpoutání nepokojů skončily za mřížemi podle informací zahraničních médií téměř dvě stovky přívrženců krajní pravice. Diskuse o možném střetu kultur a budoucnosti multikulturní společnosti se naplno rozběhly například i v Rakousku, Itálii, nebo ve Francii, která se stále vzpamatovává z listopadových útoků teroristů.

Reakce politiků na kolínské útoky je rázná

Čeští politici hromadné sexuální obtěžování a okrádání žen v německých městech odsoudili a vyzvali k okamžitému a řádnému vyšetření celé situace.

„Podle mne je nyní nutné se ze situace poučit, aby se podobné excesy neopakovaly,“ napsal redakci z Bruselu europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL, EPP). Že k něčemu takovému v nejbližší době dojde, prý víceméně očekával. „Převaha mužů, kteří přicházejí do Evropy, musela logicky vyvolat konflikty. Jen se čekalo kdy,“ uvedl.

Migranti, kteří v EU žádají o azyl, totiž v drtivé většině pocházejí z oblasti s odlišným postavením a vnímáním žen ve společnosti. Mnohdy mají navíc mylné informace o tom, jak funguje evropská společnost a jaké jsou její tradice a zvyky, zdůrazňují někteří odborníci.

Útoky jsou typickým případem zneužití svobod západní společnosti lidmi, kteří většinu svého dosavadního života prožili v nesvobodné společnosti. Nechápou a nerespektují pravidla, podle kterých svobodná společnost funguje,“ myslí si Vít Beneš z Ústavu mezinárodních vztahů v Praze.

Vzhledem k velké kumulaci lidí se incident dal očekávat i podle českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Jak uvedl na pondělní tiskové konferenci, kolínské události vnímá jako poučení do budoucna. „Pokud přijímáme migranty, máme povinnost garantovat bezpečí v členských státech. Musíme být schopni garantovat to, že pokud přijdou, stanou se součástí normálního života a budou dodržovat pravidla, která jsme tu vytvořili,“ dodal.
Německá politika otevřených dveří selhává, tvrdí politici

Sexuální útoky a krádeže se odehrály v několika evropských zemích. Napadení hlásí ženy v Rakousku, Švýcarsku, Švédsku, ale i ve Finsku. S největší razancí však zasáhly Německo, kam jen za loňský rok přišel přes jeden milion migrantů. Po celé Evropě proto zesílila kritika na účet německé spolkové vlády, která prý situaci nezvládá.

Podobně to vidí i europoslanec Zdechovský, podle kterého německá politika otevřených dveří selhala. „Silvestrovské útoky na ženy ukázaly jednak potřebu přehodnotit dosavadní velmi naivní politiku, ale také nebezpečnost dosavadního zcela nedůsledného přístupu,“ uvedl europoslanec na svém blogu.

I místopředsedkyně poslaneckého výboru pro evropské záležitosti Helena Langšádlová (TOP 09) si myslí, že Německo situaci svým přístupem nezvládlo. „Jsem přesvědčena, že německá politika otevřené náruče vůči všem migrantům je chybná a v konečném dopadu se obrátí i vůči těm, kteří naši pomoc opravdu potřebují a zaslouží si ji, jako jsou rodiny s dětmi.“
Kolínská policie zaváhala

Opatrnější postoj k incidentům zaujímají odborníci, kteří se v Česku problematice migrace věnují. Podle Beneše je na hodnocení politiky otevřených dveří zatím brzy. „V prvé řadě se jednalo o selhání těch, kteří se oněch činů dopustili. Jsou to oni, kdo se za své jednání nese odpovědnost.“

Podobný názor má i ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek. „Spíše než selhání německé ´Willkomenskultur´ to vnímám jako následek davové psychózy, silvestrovského alkoholu, frustrace a jako velké poučení do budoucna,“ řekl EurActivu.

Podle něj teď musí německé úřady jednat rychle a nekompromisně, aby získaly důvěru tamních občanů zpět. Kolínská policie totiž na útoky reagovala s velkým zaváháním. Veřejnost o útocích navíc informovala se zpožděním, což byl také důvod odvolání policejního prezidenta v Kolíně.

„Na druhou stranu, z České republiky, která nepodala pomocnou ruku téměř nikomu a Německo nechává v problému migrace vykoupat od hlavy až k patě, se neodvažuji jakkoli příkřeji hodnotit německou azylovou a integrační politiku,“ dodává Rozumek.

„Do Německa v roce 2015 přišlo přes milion lidí, pokud se jich pár set dopustilo porušení zákona, je to samozřejmě špatné, ale neznamená to, že selhala politika otevřené náruče,“ myslí si ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová. Pachatelé by měli být podle zákona potrestáni a nezáleží na tom, zda „byli pachatelé migranti, muslimové, němečtí občané, bílí nebo hnědí“, dodává.

Po vinících v současnosti pátrá německá policie. Úkol to však nebude snadný – musí projít několik stovek hodin videozáznamů, které natočili svědci či dokonce samotní podezřelí.
Mohou být pachatelé vyhoštěni?

Politici v celé Evropě se předhánějí v návrzích, jak by na incidenty mělo Německo, potažmo celá EU, reagovat. Volají především po striktním dodržování pravidel ze strany těch, kteří do Evropy přicházejí.

Podle české vlády události v Kolíně ukazují, jak důležitý je v rámci řešení migrační krize integrační aspekt a posílená ochrana vnější hranice EU. „Ti, kdo si neváží nabídnuté pomoci, pravidla porušují či dokonce páchají trestné činy, by měli být z EU automaticky vyhoštění,“ dodává předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD).

Stejně to vidí i europoslanec Zdechovský. „Všichni, kdo žádají o azyl, musí vědět, že pokud tu budou páchat trestnou činnost, okamžitě je pošleme zpět do jejich vlasti.“

Ve stejném duchu na incident reagovala i vládní Křesťansko-demokratická strana kancléřky Angely Merkelové. Předsednictvo CDU minulý týden schválilo deklaraci, podle které mají azylanti ztratit právo pobytu, pokud budou v případě spáchání trestného činu odsouzeni k odnětí svobody, a to i podmíněně. Doposud přitom mohli být vyhoštěni pouze v případě odnětí svobody ve výši minimálně tří let a za podmínky, že je jejich země původu bezpečná.

Důležitá je integrace a změna azylové politiky

Odborníci však upozorňují, že vyhoštění migrantů není tak snadné. Dokud není rozhodnuto o jeho žádosti o azyl, není možné migranta vyhostit. Pokud azyl získá, musí se podrobit trestu, který mu za spáchání trestného činu udělí soud. Vyhostit pak lze migranta vlastně jen v případě, kdy je jeho žádost o azyl zamítnuta.

S tím je spojen další problém. Pokud není země považována za bezpečnou, nemůže do ní být z právního hlediska uprchlík vrácen. Takovým případem jsou právě země blízkého východu zmítané válkou s tzv. Islámským státem.

„Stanou-li se Sýrie nebo Irák opět bezpečnými zeměmi pro návrat běženců, nemám jako právník žádný problém s bezpečným návratem všech neintegrovaných uprchlíků zpět do země původu,“ dodal Rozumek.

Beneš je přesvědčen, že by hrozba vyhoštění nebo omezení možnosti sjednocování rodin mohlo sloužit jako motivace k dodržování pravidel. Tato represivní opatření by však podle jeho slov měla být doplněna o aktivní integrační politiku ze strany státu, a to hlavně na pracovní trh. V opačném případě totiž hrozí, že se azylanti integrují do stávajících kriminálních struktur, což byl ostatně i případ Kolína nad Rýnem.

Nejlepší obranou proti incidentům, jaké evropské státy zažily na Silvestra, je podle odborníků prevence. Situaci by navíc prospělo rychlejší a efektivnější azylové řízení.

To by mělo podle Rozumka zahrnovat rozsáhlé investice do přijímacích kapacit v tranzitních zemích a jednotná pravidla pro azylové řízení a udělování povolení k pobytu napříč EU.

Pomohlo by podle něj také otevření legálních cest k podání žádosti o azyl, humanitární víza, sponzorské programy a studijní nebo pracovní víza. To vše by mělo jít ruku v ruce s lepší ochranou hranic, a také efektivnější návratovou politikou neúspěšných žadatelů o azyl, dodává.

Originál článku publikovaného serverem EurActiv 15. 1. 2016 naleznete zde.

Ing. Vít Beneš, PhD. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a šéfredaktorem časopisu Mezinárodní vztahy. Mezi jeho oblasti zájmu patří například rozšiřování EU, evropská integrace nebo evropská dimenze zahraniční politiky ČR a dále také Turecko.