Macron jako Marie Antoinetta?

Jan Eichler pro deník Právo komentuje dění ve Francii - protesty tzv. žlutých vest a krizi, jíž čelí prezident Macron.

Francouzský prezident Emmanuel Macron prožívá nejhorší období své krátké politické kariéry. Po euforickém osmnáctiměsíčním období vyplněném nevídanou a dynamickou spanilou jízdou na poli zahraniční politiky se spoustou pozoruhodných iniciativ přišlo nesmírně kruté rozčarování.
 
To má čistě vnitropolitické příčiny, a právě ty vyústily v pokles jeho podpory na pouhou jednu pětinu. Prezident čelí nenávistným útokům a kategorickým výzvám k demisi.

Počínání tzv. žlutých vest je neobyčejně radikální, zvláště pak jejich srovnávání mladého prezidenta s někdejší nenáviděnou královnou Marií Antoinettou, dcerou Marie Terezie, která měla přezdívku Tchyně celé Evropy. Dceru provdala do Versailles, aniž by ji napadlo, k jakým koncům to povede.

Panovačnou, samolibou a neuvěřitelně marnotratnou manželku krále Ludvíka XVI. tam zastihla Velká francouzská revoluce. Když v říjnu 1789 přišly rozhořčené Pařížanky a Pařížané dát najevo i nespokojenost s drahotou a bídou, tak jim podle ústní legendy měla říci, že když nemají na chleba, tak ať si kupují briošky. Ať už to byla pravda, nebo ne, po Paříži se to rychle rozneslo a chudinu něco tak nehorázného jen dále dopálilo. Revoluce pak dále gradovala a krajně neoblíbená Rakušanka, jak jí opovržlivě říkali, v říjnu 1793 skončila pod gilotinou. Po devíti měsících tak následovala svého manžela Ludvíka XVI.

Hlavě státu kritici vyčítají nadutost

A proč s ní srovnávají Macrona? Především kvůli jeho radě, že lidé, pro které je dieselový automobil drahý, by jej měli prodat a pořídit si benzinový, nebo dokonce hybrid. To je skutečně stejná necitlivost jako ve výše zmiňovaném případě. Dieselová auta se dnes ve Francii prodávají hluboce pod cenou, nové vozy jsou drahé a pro mnoho Francouzů nedostupné. I mezi dosavadní střední třídou totiž velice znepokojivě narostl počet lidí, kteří nevyjdou s výplatou. A těm pak někdo poradí, aby si vedle spousty daní a půjček pořídili, jak jinak než na dluh, nové auto!

I když motiv není špatný – snížit znečištění ovzduší –, mnohé Francouze taková "knížecí rada" jen dále navztekala. A odtud pak byl už jen malý krůček k volání po prezidentově demisi. Navíc na scénu nastoupili ultra radikálové, symboličtí prapravnuci někdejších zběsilých z doby výše vzpomínané Velké revoluce a mezi nimi i nemálo skutečných vnuků revoltující mládeže z roku 1968. A právě ti na prezidenta křičí všude, kde se objeví, přesunuli se dokonce i do ulice Faubourg Saint-Honoré, kterou se do prezidentského paláce vjíždí i z něj vyjíždí a která navíc na sto honů smrdí hodně drahým přepychem. Toto už skutečně není žádná legrace!

V zájmu objektivnosti je třeba zdůraznit, že naprostou většinu z toho, na co si dnes Francouzi tolik stěžují, Macron zdědil po předchůdcích.   
 
Kazatel z obláčku ze slzného plynu

Jsou to především systémové, nikoli jeho osobní nedostatky. Jenomže on všechny problémy velice vyostřil a urychlil. Až příliš moc se zaměřil na velkou světovou politiku a zanedbal politiku vnitřní. Nebylo divu, vždyť on sám přeskočil všechny nižší stupně, nikdy nepůsobil jako starosta, což se doposud považovalo za bezpodmínečný předpoklad pro jakoukoliv funkci ve vysoké politice.

Mnohým vadila jeho brilantní trajektorie zahrnující i ENA, školu pro vyvolené mezi vyvolenými. Další mu mají za zlé jeho uhlazenost, sebejistotu a pohádkově rychlé zbohatnutí před vstupem do aktivní politiky. To vše jsou průvodní znaky elit, vůči nimž panuje v dnešní Francii tak silná nenávist.

A pokud jde o výkon funkce, vyčítají se mu dvě hlavní chyby. Tou první je zrušení tzv. solidární daně z bohatství, podle žlutých vest tzv. dědičný hřích a velký dárek těm nejbohatším. A za druhé, pokud Macron mluvil k Francouzům, bylo to občas povýšenecké, jako kdyby skutečně kázal z pomyslného obláčku, mnozí z řad žlutých vest dokonce zraňoval a urážel. Dnes, kdy jeho palác hlídá četnictvo a policie a kdy se i vedly líté boje o důležitá místa v metropoli, mu žluté vesty dokonce předhazují, že se uzavřel v obláčku ze slzného plynu. A nepomohl si ani pondělním televizním projevem.

Projev přinesl hodně gest, málo východisek

Především bylo vidět, jak moc jej na projev připravovala jeho současná manželka, která ho kdysi na gymnáziu učila francouzštinu a vedla ho i v dramatickém kroužku. Výsledkem byla dokonalá jevištní mluva, pečlivě promyšlená deklamace a mimika, skvěle zvládnutá role. Ale je otázkou, jak moc se hodila do takto rozjitřené situace. A pokud jde o obsah, Macron na jedné straně přistoupil na zrušení daně na pohonné hmoty, na zvýšení nejnižší mzdy a také důchodů. Ale na druhé straně trvá na zrušení daně z velkého bohatství.

Žluté vesty namítají a skandují, že tu by měli platit všichni milionáři včetně jeho. Zdůrazňují, že jeho pondělní návrhy jsou nedostatečné, že se od něho nenechají ukolébat a že jejich boj nadále pokračuje.

Volání po demisi francouzského prezidenta je velkým mementem pro celou dnešní Evropu. Především potvrzuje Werichova slova, že nikdo nic nikdy nemá mít za definitivní, a stejně tak i slova Karla Havlíčka Borovského: dneska jsi svatej, zejtra sviňák. Mohlo by se stát precedentem pro opakování agresivní radikálnosti kdykoli v budoucnosti, což by znamenalo velkou destabilizaci jedné z pilířových zemí celé Evropské unie.

A v době informačních sítí nelze vyloučit ani to, že dnešní dění ve Francii by si za svůj příklad mohli vzít nespokojenci i v jiných zemích. Těch také není zrovna málo. Řečeno s americkými prezidenty: bůh žehnej Francii a potažmo celé Evropě.   

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě, věnuje se však dlouhodobě i Francii a francouzské politice

K tématu se vyjadřoval Jan Eichler i v dalších médiích:





Nahoru