Ústav mezinárodních vztahů

Prezident Zeman vystoupil na Valném shromáždění OSN s plánem boje proti terorismu. Terorismus je podle něj rakovina, která metastázuje, proto je třeba jednat. Mezinárodně. Sjednat mezinárodní konvenci, nechat vzniknout mezinárodní jednotky pod hlavičkou OSN a podnikat asymetrické útoky na logistická centra teroristů.

Prezident v projevu zopakoval z valné části to, co v OSN přednesl již loni.

Tehdy jeho volání po široké koalici proti ISIS nevzbudilo patrně dostatečný ohlas, byť na něm prezident podle svých slov pracoval měsíce.

Nasazení taktických uskupení mezinárodních jednotek s cílem odstranit vůdce teroristických uskupení nebylo shledáno ani za dostatečně původní na úrovni vojenských doktrín států s ISIS nebo odnožemi al-Káidy bojujícími, ani dostatečně realistické na úrovni mezinárodní.

Teroristické, podobně jako separatistické skupiny jsou vůči dekapitaci poměrně odolné – americká vláda tuto strategii proti al-Káidě, dnes rozptýlené, ale stále přežívající, uplatňuje již patnáct let – a nezřídka se v jejím důsledku stávají naopak útočnější.

Kromě toho bylo Zemanovo volání po široké koalici bojující proti ISIS pouhým odrazem Putinova projevu kritizujícího americkou politiku na Blízkém východě, která zazněla pouhé dny před zahájením ruské vojenské intervence v Sýrii. Navenek aby někdo konečně s ISIS zatočil; ve skutečnosti ale aby pomohl udržet u moci otřásající se režim řezníka z Damašku.

Teď ale k projevu včerejšímu.

V Evropě v poslední době zaznamenáváme znepokojivý trend vyššího výskytu komplexních teroristických útoků i násilí páchaného osamělými střelci.

Nejenom že ale roční počet obětí těchto tragických událostí zatím nepřesáhl například průměrný počet vražd v malé a bezpečné zemi, jakou je ČR. Ve světě politickému násilí, kterému říkáme terorismus, ročně padne za oběť dvousetnásobně víc než v celé EU. Drtivou většinou obětí teroristických útoků, soustředěných do zemí, jako je Irák, Afghánistán, Sýrie nebo Pákistán, jsou muslimové.

Činnost militantních skupin inspirovaných ideologií saláfitského džihádismu – kterou prezident věcně zavádějící zkratkou označuje jako "islámský terorismus" – z globálního hlediska není zanedbatelným problémem.

Statistiky ale vyvracejí Zemanovu tezi, že je problémem rostoucím. Násilí, nejen politicky motivovaného, se dnes ve světě odehrává výrazně méně než téměř kdykoliv v minulosti.

Větší hrozbou pro současné mezinárodně společenské uspořádání jsou dopady změn podnebí, prohlubující se ekonomická nerovnost, uzavírání se ve skořápkách uměle vytvořených národních společenství, které je třeba bránit proti domnělým vnějším nepřátelům, postfaktuální politika a tendence k postliberálnímu autoritářství,
přítomné i u západních populistů...

Také nápad na oživení jednotek OSN není sám o sobě k zahození.

Rychlejší nasazení po rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, vyšší míra součinnosti národních jednotek vyčleněných pro účely společných operací a rámec pro poskytnutí dostatečného vybavení by nepochybně prospěly v mírových operacích OSN – kde již dnes působí na sto tisíc modrých přileb. Stěží si ale lze představit jejich uplatnění v protiteroristické operaci třeba v natolik komplexním prostředí, jako je dnešní Sýrie – kde se mnohoúrovňového konfliktu přímo účastní mimo jiné čtyři z pěti stálých členů RB OSN.

Těžko je potom možné odhadovat jeho přínos v případě méně kontroverzního možného angažmá v subsaharské Africe nebo Čadské pánvi, kde se s Boko Haram a AQIM a spřízněnými skupinami potýkají koalice regionálních států (a Francie).

Zemanovu plánu chybí síla vize a jeho autorovi kapitál, který by k prosazení této vize mohl využít.

Nelze na tomto místě uniknout srovnání s Václavem Havlem. Havel byl dramatikem politiky, jehož osobní politická váha mu umožňovala přinejmenším čas od času ovlivňovat světové dění – a zároveň, nutno dodat, ospravedlňovat neokonzervativní americkou zahraniční politiku.

Zeman je za hranicemi pouhým hercem malých rolí, jehož vystoupení na mezinárodní politické scéně těžko někoho zaujme.

Na druhé straně mu s jistotou vydobude pár minut na obrazovkách ruské státní televize.

Komentář z 22. 9. 2016 naleznete zde.

PhDr. Ondřej Ditrych, MPhil. (Cantab.) Ph.D. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří například terorismus či Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU.