Ústav mezinárodních vztahů

Celý článek naleznete na webu týdeníku Respekt.

.......

Zaorálek příliš neuspěl ani ve vlastních plánech. Jedním z původních počinů krátce po nástupu do funkce  byl pokus o revizi dosavadní lidsko-právní politiky státu. Zaorálek a zejména jeho tehdejší náměstek, levicový akademik Petr Drulák, ji považovali za příliš „jestřábí“- soustředěnou na politická práva a pomíjející ta sociální. Drulák zahájil změnu tvrdým odsudkem havlovské tradice zdejší lidsko-právní aktivity v totalitních režimech – nazval ji „neúčinnou a škodlivou.“ Následkem toho se rozhořel spor o celé porevoluční období české zahraniční politiky. Skončil porážkou Druláka, kdy Zaorálek byl nucen jej po intervenci premiéra odvolat, ale zároveň ne vítězstvím „havlistů“.

Na to upozorňuje Ondřej Horký-Hlucháň z Ústavu mezinárodních vztahů, který patřil mezi zastánce revize lidsko-právní politiky. „Ta teoretická debata jako by všechny vyčerpala a nikdo, ani obhájci dosavadní linie, ji nedotáhli k něčemu hlubšímu. Třeba že by byl navýšen rozpočet na transformační pomoc v nesvobodných zemích – k tomu dojde až v příštím roce, bez návaznosti na debatu. Anebo k reflexi naší politiky v autoritářské Etiopii, kam posíláme rozvojovou pomoc bez ohledu na tamní stav lidských práv,“ říká.

Stejně do ztracena vyzněl pokus ukázat vlídnější tvář Číně a výměnou za to získat kýžené čínské investice a respekt tamní vlády. Přes podbízení se Pekingu ze strany tuzemských ústavních činitelů déšť čínských miliard nepřišel, podepsané memorandum o strategickém partnerství využívá čínská vláda téměř exkluzivně k tlačení svých zájmů v EU po českých zádech. A když se Zaorálkův úřad pokusil pozvat do Prahy na konferenci známého čínského bojovníka za práva dělníků, Číňané mu zakázali vycestovat.

Ocenění si podle oslovených politologů naopak zaslouží udržení dobrého vztahu s Německem i přes rozpory na téma uprchlických kvót - a to mimo jiné kvůli dobrému osobnímu vztahu Zaorálka se svým německým protějškem po většinu mandátu Frankem-Walterem Steinmeierem. S kladným znaménkem hodnotí také navázání exkluzivnějšího regionálního vztahu se sousedním Rakouskem.

Co se podle většiny z nich spíše nepovedlo, jsou česko-americké vztahy. Provázely je ponejvíc přestřelky mezi prezidentem Milošem Zemanem a bývalým americkým velvyslancem Andrewem Schapirem a lince Praha-Washington chybělo silné téma. Vít Dostál z AMO připouští, že potřeba nového silného tématu z americké strany nebyla pociťována, dodává však, že „my jsme neudělali nic, abychom se pokusili té vyprázdněnosti zabránit“.

Teď žezlo převzal Martin Stropnický a podle Ondřeje Horkého-Hlucháně má docela jasný úkol. „Být jakýmsi strážcem normality. Tedy uhájit naše členství v EU a NATO, jež je zpochybňováno,“ říká jak v narážce na hrátky s referendem o vystoupení z Evropské unie, tak na kritiku Západu z úst Miloše Zemana a dalších politiků.

Michal Kořan z Aspen Institutu souhlasí. „Martin Stropnický pochází z prostředí ministerstva zahraničí 90. let, je to Evropan a atlantista, není důvod, aby západní prapor nedržel.“ Testem podle něj bude moment, až si Andrej Babiš uvědomí, že zahraniční politika je důležitá a bude ji chtít řídit po svém. „Tehdy by se ze šéfa diplomacie mohla stát jen figurka a celá zahraniční politika by se přesunula k Babišovi. Na obraně si nicméně Stropnický autonomii udržel,“ dodává Michal Kořan.

Ing. Ondřej Horký-Hlucháň, Ph.D., je zástupcem ředitele pro výzkum. Mezi jeho oblasti zájmu patří například globální, mezinárodní a udržitelný rozvoj, rozvoj Afriky, Asie, Latinské Ameriky a východní Evropy či vztahy České republiky a EU se subsaharskou Afrikou.