Ústav mezinárodních vztahů

Přesto však i jemu nakonec bylo souzeno jednu velkou válku vést. Donutil ho k tomu tehdejší irácký diktátor Saddám Husajn, který na počátku srpna 1990 vojensky napadl a posléze anektoval sousední malý stát Kuvajt. V té době prezident Bush nejednal unáhleně ani militaristicky.

S ministrem zahraničí Jamesem Bakerem se zaměřili především na rozsáhlou diplomatickou přípravu zásahu. Počkali, až Rada bezpečnosti OSN nejprve odsoudí Irák a pak dá jasný mandát, aby se mohly "použít všechny nezbytné prostředky". Následující operace Pouštní bouře byla legální, nevedly ji samotné USA, ale mezinárodní koalice pod vlajkou OSN.

Bushovi se podařilo do ní zapojit všechny civilizační okruhy: vedle USA, Británie a dalších zemí NATO se na ní nejrůznějšími způsoby podílelo přes 30 dalších států Afriky, Latinské Ameriky, někdejší Varšavské smlouvy, ale také z Asie, několik arabských států, a dokonce i neutrální Švédsko (polní nemocnice).

Všechny země do této akce šly na základě jednoho společného jmenovatele, kterým byla nepřijatelnost agrese silnějšího proti slabšímu a jeho následná anexe doprovázená rabováním, žhářstvím a rozsáhlým násilím.

Později se Bushovi vytýkalo, že nedal souhlas, aby se po zdrcující porážce iráckých vojsk pokračovalo až do Bagdádu včetně svržení Saddáma Husajna. Ale on se důsledně řídil mandátem RB OSN, který dal zmocnění pouze k vyhnání okupačních vojsk, nikoli k invazi do Iráku....

Celý článek naleznete v deníku Právo.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.