Ústav mezinárodních vztahů

Rozhovor z 18.8. naleznete zde. 

Rovnost, volnost a bratrství pro všechny

Situace uprchlíků v Maďarsku ukazuje, že nám chybí skutečně demokratické chápání evropské komunity.

Maďarsko se v posledních měsících stalo pravděpodobně nejvýraznějším ztělesněním restriktivní evropské migrační politiky a do značné míry i evropského humanitarismu. Maďarské protimigrační tendence ztělesňuje v posledních týdnech zejména hlasitě proklamovaný projekt – již započaté – výstavby čtyřmetrového plotu po celé délce své 175kilometrové hranice se Srbskem. Odhady nákladů armádou a vězni budované bariéry dosahují až 100 milionů eur. Cílem tohoto populistického kroku má být zamezení příchodu desetitisíců uprchlíků, zejména ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, kteří podle premiéra Orbána znamenají zkázu pro evropskou civilizaci a ohrožují soudržnost maďarského národa i maďarskou ekonomiku, právní řád a bezpečnost.

Odpovědnost za další utrpení

Pravda je, že Maďarsko se v roce 2014 dostalo na druhé místo za Švédsko v počtu žádostí o azyl na hlavu. A tento počet ještě vzrostl v roce 2015, kdy jen do konce července požádalo o azyl 103 tisíc uprchlíků. Tato čísla jsou skutečně překvapivá třeba v porovnání s Českou republikou, kde o azyl v roce 2014 požádalo pouze zhruba tisíc osob.

Orbánovo zneužívání tématu ve snaze zastavit pokles popularity a skrýt palčivější politické a společenské problémy (jako například rozšíření jaderné elektrárny v Paksi, které má bez výběrového řízení zajistit ruská státní jaderná společnost Rosatom a má být financováno z Ruskem poskytnutého úvěru ve výši 10 miliard eur) je více než očividné. Hlavně když si uvědomíme, že z těchto desetitisíců uprchlíků má zájem o setrvání v Maďarsku jen mizivé procento.

Podle Maďarské helsinské komise odchází 80 až 90 procent uprchlíků v řádu několika dnů. V tomto kontextu je třeba vnímat výstavbu plotu spíše jako akt spektáklu, jímž stát snaží udržovat mýtus suverenity, než jako skutečně efektivní nástroj kontroly. Jak potvrzuje například Muhamad ze Sýrie v nedávném rozhovoru pro Al-Džazíru v Szegedu, nejsou podobné bariéry schopné mobilitu lidí zastavit a jediné, čeho dosáhnou, je ztížení putování pro uprchlíky a migranty a zvýšení odpovědnosti za jejich utrpení.

Výstavba plotu je ovšem jen jedním krokem – i když mediálně nejviditelnějším – ze série protimigračních opatření. Současný maďarský establishment pod vedením Viktora Orbána minimálně od ledna tohoto roku vykresluje uprchlíky a migranty jako hrozbu a vylučuje je mimo hranice „běžné“ společnosti.

Dalším mediálně výrazným počinem byla Národní konzultace o migraci a terorismu. Stát se prostřednictvím dotazníků ptal obyvatel na otázky typu „Dle některých je migrace, která je Bruselem špatně řízena, spojena s expanzí terorismu. Souhlasíte s tímto názorem?“. Proti se postavili nejen političtí a lidskoprávní aktivisté, ale i přední sociální vědci, kteří kritizovali pokřivenou metodologii, na které byla konzultace vystavěna. O absurditě takto otevřené xenofobie svědčí i to, že se vrátilo jen přibližně dvanáct procent z osmi milionů distribuovaných dotazníků. To znamená, že tento krok odmítla i celá řada Orbánových voličů.

Jako součást protimigrační kampaně vláda rozjela také billboardovou kampaň. Orbánovská reprezentace zde sdělovala migrantům a uprchlíkům vzkazy jako „Když přijdete do Maďarska, nesmíte brát práci Maďarům“. O jejím populistickém účelu však svědčí skutečnost, že billboardy byly psané maďarsky.

Tyto tři zmíněné akty jsou nejviditelnější. Jenže ty, co mají zřejmě největší reálné dopady na život uprchlíků v Maďarsku, se objevují spíše jen ve zprávách lidskoprávních organizací. Vedle dílčích změn v azylovém právu jde především o dlouhodobý trend detence žadatelů o azyl. Orbán byl nucen už v roce 2010 na popud Evropského soudu pro lidská práva upravit přísná zákonná opatření týkající se právě těchto detencí. I přesto jsou ale zadržovány stovky žadatelů. Ačkoli z lidskoprávních úmluv a z rozhodnutí soudů vyplývá, že detence má být postavena na individuálním posouzení případu a využívána jako poslední možnost, v Maďarsku je využívána hromadně a spíše jako pravidlo než výjimka. Toto potvrzuje Maďarská helsinská komise ve své zprávě z počátku dubna 2014, kdy bylo zajištěno na 40 procent mužů žádajících o azyl. A co víc, uvalení detence je zcela svévolné – záleží de facto na náhodě, zda uprchlík skončí v detenci, či v otevřeném přijímacím středisku.
Pokračování článku naleznete na webu A2larm. 

O autorovi: Mgr. et Mgr. Jan Blažek je interním doktorandem Metropolitní univerzity Praha a Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří migrace či například globální etika.