Ústav mezinárodních vztahů

„Já AfD místo v Bundestagu nepřeji, ale v rámci demokratické soutěže to není úplně špatné. A druhá věc je, že se sociální demokracií mimo vládu by konečně vznikla jasně vedená opozice,“ říká Jakub Eberle z Institutu mezinárodních vztahů Univerzity Karlovy a Ústavu mezinárodních vztahů, který předvolební německé dění sledoval přímo v Berlíně.

Výsledky německých voleb nabízejí řadu dílčích interpretací.  Čtvrté vítězství Angely Merkel, poprvé v německé poválečné historii krajně pravicová strana v parlamentu, propad socialistů, návrat FDP. Co nejvíc překvapilo vás?

Že Zelení nedopadli vůbec špatně, protože to vypadalo, že je to strana, která moc nedokázala jasně představit důvod, proč byste je měli volit. Nejvýznamnějším trendem voleb je ale propad velkých stran, které byly potrestány nejenom za velkou koalici, ale především za to, že jejich kampaň byla trochu o ničem. Obzvlášť během posledních dvou týdnů panovala všeobecně nálada „ o všem je rozhodnuto“ a „hraje se pouze o třetí místo“. Neměl jsem pocit, že by se Schultz či Merkel jasně pokoušeli voličům říci, že o ničem rozhodnuto není, aby je šli volit. S tím logicky souvisí vzestup malých subjektů. Všechny čtyři menší strany vlastně uspěly naprosto razantně.

Nevýrazná byla celá kampaň Angely Merkel. Vymstilo se jí to v závěru?

Je důležité zmínit něco, co se v analýzách moc nevyskytuje – že výsledek by neměl být nijak šokující, podíváme-li se na trajektorii výsledků obou stran za posledních dvacet let. Minulé volby byly hodně překvapivé, ale například v roce 2009 dostala CDU o necelé procento hlasů víc než dnes. Letos byly obě velké strany připravené na boj, který nakonec nebyl. V závěru kancléřka působila unaveně. CDU celou dobu prodávala sdělení „Merkel – stabilita – bezpečí“ a na konci už strana nebyla schopná přijít s ničím nad tento rámec. A Martin Schultz kampaň prokalkuloval.

Nastoupil moc brzy? Když byl v lednu zvolen do čela socialistů, strana na chvíli v preferencích dostihla CDU, ale pak přišel setrvalý propad. Přitom ve velké koalici prosadili řadu bodů ze svého programu…

Je nutné odlišit dvě věci. Jestli byli socialisté potrestání za velkou koalici, přestože v ní byli relativně úspěšní – ano byli. To je ale relativně běžný vzorec, že slabší partner v koalici není moc vidět. U Schultze šlo o jiný problém. Nebyl schopný zvolit jasnou strategii a přišlo mi, že to protaktizoval. Nejdřív prohlásil, že chce sesadit Angelu Merkel. To jinými slovy znamená, chci vládnout se Zelenými a levicí, což byl poměrně razantní krok. Pak ale zjistili, že to v průzkumech veřejného mínění nevypadá dobře, a otočili. Do toho přišly troje zemské volby a Schultz se na tři měsíce odmlčel: strana doufala, že ty volby vyhraje díky tamním populárním kandidátům, kteří nechtěli, aby se jim do toho pletl. Ale tím úplně ztratil momentum. Navíc ty volby socialisté nevyhráli a pak už Schultz tahal králíky z klobouku, zkoušel různá prohlášení, různě se omlouval a vytáčel.

Je momentálně vyloučené pokračování velké koalice? Schultz prohlásil, že SPD odchází do opozice, Merkel tvrdí, že by ráda jednala.

Úplně vyloučené to není, ale není to moc pravděpodobné. Můžeme se nicméně dostat do situace, kdy jediná možnost bude velká koalice, nebo volby. Nejpravděpodobnější scénář je, že nakonec se sice všechny čtyři strany dohodnou;  říkám čtyři, protože CSU (bavorská odnož CDU) je samostatná strana a často se tak chová. Ale už také víme, že Zelení si budou chtít koaliční smlouvu schválit ve vnitrostranickém referendu. Takže může nastat scénář, že se tři měsíce budou dohadovat a pak dohodu shodí ze stolu. A v tu chvíli se můžete jít zase bavit s SPD, nebo zopakujete volby. A to se v Německu nikdy nestalo. Takže velká koalice není pravděpodobná, ale pořád je to druhá nejpravděpodobnější varianta.

...Celý rozhovor naleznete zde.

Jakub Eberle, Ph.D., je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a věnuje seněmecké zahraniční politice a dále se zaměřuje na kritické teorie mezinárodních vztahů a diskurzivní teorie a metodologie.