Ústav mezinárodních vztahů

Před čtvrtstoletím Barcelona hostila olympijské hry. Bylo to krátce po skončení studené války, v době velkých nadějí a očekávání. Letos se bohužel toto krásné město stalo místem dalších otřesných teroristických útoků.

Nyní už tedy víme, že znovu zabíjeli mladí radikalizovaní islamisté. Jednali pod přímým vlivem muslimského duchovního, který měl mimochodem kriminální minulost spojenou s pašováním drog. Strávil za to nějaký čas ve španělském vězení a měl být ze země vyhoštěn. Nebyl to tedy zrovna přítel španělské koruny. Takže už také víme, proč směroval útok své skupiny právě sem.

Atentáty v Katalánsku mají přitom dvě hlavní souvislosti – vojensko-politickou a historickou. První znovu potvrzuje, že terorismus je generován válkou: zatímco v roce 2004 teroristé mstili za účast Španělska ve válce v Iráku (za útok na vlaky v Madridu, při nichž tehdy zemřelo 191 lidí, byl spoluodsouzen na 18 let radikál Rachid Aglif zvaný Králík, s nímž byl drogový imám ve vězení), letošní situace je poněkud složitější.

Španělé se na bojích v Sýrii podílejí mnohem méně než jiné západoevropské země, zejména Francie. Jejich podíl se v podstatě omezil na to, že vzdušným silám USA poskytli leteckou základnu Rota. Jenže právě v tom je onen zakopaný pes: z této základny startují letouny k útokům na jednotky al-Kajdá v severní Africe. Což je moment, který tolik vadí právě marockým islamistům. A to je i důvod, proč mladé Maročany žijící na Pyrenejském poloostrově islamističtí štváči relativně snadno získávají k teroristickým útokům.

Druhá souvislost odkazuje na jednostranný, a proto i falešný výklad španělských dějin. Fakt, že velká část této významné země po dobu několika staletí byla pod vlivem Maurů a jejich islámské kultury, prezentují islamisté jako "zlatou dobu" španělských dějin. Zdůrazňují, že šíření islámské civilizace v této části Evropy se musí znovu vrátit. Nejvíce připomínají Andalusii, nejjižnější a také nejúrodnější část celého Španělska, jež byla od počátku až do druhé poloviny 15. století kalifátem. A ti nejradikálnější kazatelé dokonce během svých kázání a na videích volají: "Andalusie, vydrž, nejsi ani španělská, ani portugalská, jsi muslimská a muslimům se brzy navrátíš!" Ve světle historických souvislostí je zjevné, že se opakuje něco, co už známe odjinud, konkrétně z Kosova. Pozornost se účelově zaměří na to období dějin, ve kterém ta či ona oblast byla součástí islámského světa. Zcela se zamlčí, co vývoji předcházelo a co bylo potom. Nemluví se ani o tom, jaké bylo islamizací napácháno násilí, kolik prolito krve. Za "dobu rozhodnou" se prostě označí doba islámská. Tento postup byl úspěšný při ideologizovaném odtržení Kosova od Srbska, zatím neprošel v Indonésii, když tam zabránili snahám o odtržení ostrova Aceh, nejbohatší části celého souostroví.

V případě Španělska nastává během necelých dvaceti let jakýsi bumerangový efekt: nejprve Západ podpořil z momentálních mocenských důvodů islámský separatismus na Balkáně – ostatně tehdejší vlivný americký senátor Joseph Biden (později viceprezident USA) postup zdůvodňoval slovy, že USA musí využít jedinečnou příležitost ukázat světu, že dokáží být partnery muslimů. A tak se stalo. Jenže tento na výsost účelový přístup vypustil nechtěně pověstného džina z láhve. Ten se nyní z jižního Španělska tlačí dál na sever. Právě Katalánsko je nyní oblastí s nejvyšší koncentrací muslimů v celém Španělsku. Právě proto je tak snadné tam najít a zfanatizovat mladé muslimy a hnát je do akcí, jejichž cílem je zabít co nejvíce lidí a co nejvíce zastrašit tamní obyvatelstvo a Evropany vůbec.

Onen vzývaný středověký kalifát, na nějž se tak vehementně odvolávají současní džihádisté, ovšem pronikal z jihu Španělska až do Francie. Zastaven byl až v roce 732 u Poitiers, tam expanzi Umajjovců ukončil legendární Karel Martel.

Jenomže dnešní Francie je jiná než ta v 8. století – na vyznavače islámu tam nyní už připadá nejméně desetina všeho obyvatelstva. A ta je navíc velice asertivní a stále více i agresivní, což ukázaly teroristické útoky z nedávné doby. Bez rizik není pak situace ani v Belgii, v Británii a v Německu – nejnověji dokonce ve vzdáleném Finsku, kam také zamířili běženci. Je zjevné, že vzhledem k dokumentovaným případům proniknutí radikálů v masívní migrační vlně se riziko týká Evropy jako takové. Nebezpečné tendence prostě zesilují a jsou velkou výzvou pro všechny země pro nastupující léta.

článek byl publikován deníkem Právo.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.