Ústav mezinárodních vztahů

Proč zákon Stop Soros zahraničí tak vadí? Myslí si snad mezinárodní instituce, že by Maďarsko mělo rezignovat na ochranu svých hranic? Rozhodně ne. Důvodem kritiky není to, že zákon je nástrojem boje proti nelegální migraci. Důvodem je to, že takovým nástrojem není. A že naopak problémy vyplývající z migrační krize může ještě zhoršit.

Státy mají právo a v rámci EU přímo povinnost snažit se o potírání nelegální migrace a s ní souvisejících jevů. Tato jednání – nelegální překročení hranice a napomáhání při něm – jsou ovšem v Maďarsku trestná již nyní. Stop Soros se orientuje jinam: činí trestnou jakoukoli organizační činnost (poskytování informací, vytvoření sítě), která má usnadnit zahájení azylového řízení v Maďarsku osobami, jež nemají na získání azylu nárok. Úprava může na první pohled působit legitimně, problém s ní je ale hned dvojí.

Zaprvé: zákon zakazuje poskytovat pomoc lidem, kteří se chystají požádat o azyl, aniž by na něj měli nárok. O nároku na azyl se ovšem – logicky – rozhoduje právě až v azylovém řízení. A obvykle to není ani snadná, ani krátká procedura. Těžko tak očekávat, že lidé zajišťující třeba humanitární pomoc v blízkosti hranic budou schopni legální a nelegální migranty odlišit na první pohled. Jenže pokud toho schopni nebudou a současně nechtějí riskovat trestní postih, nemohou pomoc poskytovat vlastně nikomu.

Zadruhé: Stop Soros kriminalizuje aktivity, které nejsou nijak podvratné. A které by měly být dovolené dokonce i vůči ilegálním migrantům. Typickým příkladem je příprava a distribuce informačních materiálů (např. o podmínkách získání azylu v Maďarsku) nebo vytvoření sítě dobrovolníků (např. sítě lidí, kteří migrantům rozdávají jídlo). Zákon v podstatě nezná aktivity, které by bylo možno vůči migrantům vyvíjet bez rizika sankce.

Maďarské úřady se domnívají, že daný přístup pomůže vyřešit problémy vyplývající z migrační krize. Reálně ale může tyto problémy ještě zhoršit. V posledních letech totiž velkou část pomocných aktivit vůči migrantům, které by měl standardně vykonávat stát, jenž ale kvůli nepopularitě migrační agendy tak činit nechce, převzaly nevládní organizace.

Pokud jim Maďarsko nyní znemožní činnost, bude mít dvě možnosti. Buď ony úkoly opět převezme samo, což by ovšem znamenalo zatížit daňové poplatníky, včetně voličů vládnoucího hnutí FIDESZ. Nebo je nechá nezajištěné, pak ale vznikne riziko, že lidé ponechaní svépomoci se začnou uchylovat k jednáním, jež k zvýšení bezpečnosti v Maďarsku rozhodně nepovedou. Třetí varianta – tedy že by po přijetí balíčku migranti ze země automaticky zmizeli nebo přes ni přestali proudit – už vzhledem k tomu, že Maďarsko je typicky tranzitní země, reálná není.

Jde-li tedy maďarské vládě skutečně o bezpečnost občanů a řešení migrační otázky, měla by zákon Stop Soros přehodnotit. Nynější podoba normy zacílením na nepopulární skupiny může vládní moci mezi voliči získat politické body, ale reálně s problémem nepomůže.

Doc. JUDr. PhDr. Veronika Bílková, Ph.D., E.MA, je Koordinátorkou Centra mezinárodního práva ÚMV a českou zástupkyní v Benátské komisi. Mezi její oblasti zájmu patří mezinárodní právo obecně, mezinárodní humanitární právo, mezinárodní trestní právo, lidská práva aj.