Ústav mezinárodních vztahů

Ale co to je populismus? Přední americký specialista Fareed Zakaria zdůrazňuje dva hlavní akční směry, jimiž se populismus prosazuje.

Prvním z nich je pěstování nepřátelského postoje k elitám, k předním zavedeným politikům, institucím a stranám. Populisté často a rádi hovoří jakoby jménem obyčejných, prostých a zapomenutých lidí, kteří i vzdor nepřízni osudu bojují o svůj chléb vezdejší. Komu by to nezalichotilo, koho by to nevzalo, že? A hlavně – skvěle to funguje jako výtah k moci.

Objevování nepřátel

Druhým hlavním směrem populismu je šíření odporu k přistěhovalcům a cílevědomé pěstování strachu z cizinců a z jejich kultury. Zakaria dokonce používá výraz "političtí podnikatelé, kteří cílevědomě rozdmýchávají strach a trvalé předsudky". Aktuálně jsme svědky velkého nástupu populismu právě proto, že masové přistěhovalectví se stalo nejvýraznějším a zároveň nejobávanějším průvodním jevem globalizace.

Oba směry populismu mají v USA velice dlouhou a bohatou tradici. Ta sahá až ke konci 19. století, kdy v Kalifornii vznikla tzv. dělnická strana. Ta bojovala proti tomu, aby na stavbu tamní železnice byli za nižší mzdy najímáni čínští dělníci, kteří tak podle členů zmíněné strany brali práci Američanům. Její aktivisté hovořili o tzv. čínské hrozbě. Nakonec si vymohli, že Kongres schválil zákon, jímž skutečně jednu konkrétní národnost vyloučil z přístupu na trh práce. O pouhých dvacet let později se v USA objevil nový nepřítel – Japonci. O nich se v prvním desetiletí minulého století tvrdilo, že spojují záporné vlastnosti mazaných lišek a krutých krvelačných hyen. Ani tak nepřekvapilo, že po skutečně záludném útoku na Pearl Harbor nastalo nucené vystěhování více než sto tisíc Američanů japonského původu. Už v meziválečném období na scénu nastoupil Kukluxklan, teroristická organizace, která systematicky zabíjela Američany černošského původu a bojovala proti jejich nárokům na svobody a na rovnoprávnost. A až do zmiňovaného přepadení Pearl Harboru se v USA dařilo tzv. America First Comitee – hnutí, které říkalo, že zájmy USA musí vždy stát na prvním místě, a proto bojovalo za zachování neutrality USA a brojilo proti Židům a Britům, kteří se snažili zatáhnout Ameriku do tak vzdálené 2. světové války.

Na oba směry amerického populismu ve své kampani cílevědomě navazoval právě Trump. Začal tím, že kritizoval globální elity za to, že prosazovaly politiku otevřených hranic. A pohotově ukázal, kdo pro Američany představuje hlavní nebezpečí dnešní doby – jsou to především Mexičané a muslimové. Obě tyto skupiny se podle Trumpa vyznačují násilím, kšeftováním s drogami, útoky na bezbranné občany, znásilňováním Američanek, nerespektováním základních pravidel. Na adresu muslimů navíc dodával, že uznávají jenom džihád, právo šaría a vůbec nerespektují cenu lidského života, zejména pak člověka, který nesdílí jejich vyznání.

Ve svém významném projevu z letošního července Trump výslovně použil obrat America First, tedy USA na prvním místě.

"Nikdo se o vás nezajímál. Až já!"

A v dalších projevech se obracel na ty, koho do té doby elity zanedbávaly a přehlížely – zejména pak na námezdně pracující, na malé farmáře, na "pracující rodiny, na naši střední třídu, na americký lid". Oháněl se svým znepokojením nad těžkým osudem učitelů, nad problémy vědeckých pracovníků a všech těch, kdo dosud "měli smůlu, že se o ně nikdo nezajímal".

Na cestě do Bílého domu to vše Trumpovi nakonec hodně pomohlo. Ale Michael Kazin z Univerzity v Georgetownu upozorňuje, že během své kampaně vypustil uchazeč o Bílý dům džina nenávisti vůči cizincům a zároveň i vůči elitám. Trumpův postoj kritizuje jako cílevědomou obnovu nenávisti mezi Američany (Make America Hate Again). O to naléhavější je otázka, do jaké míry se novému prezidentovi USA podaří naplnit očekávání těch, o nichž ve své úderné kampani tak často hovořil. A co bude v případě, že se jejich očekávání nenaplní?

Neméně naléhavá je otázka, co to znamená být "Trumpem" v Evropě, či dokonce konkrétně v Česku? Znamená to také politické podnikání se strachem a nenávistí vůči cizincům, s podrýváním autority vybraných politiků a stran a se šířením opovržení na adresu těch, kdo jsou – bez náležitého sociologického průzkumu – šmahem označováni za příživníky, kteří nechtějí pracovat? I nás může časem čekat něco na způsob "Make Czechs Hate".

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc.  je výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.

Článek vyšel v deníku Právo.