Ústav mezinárodních vztahů

Díky čemu v posledních týdnech tak nečekaně politicky vyletěl vzhůru? Především se do povědomí voličů zapsal jako pragmatický a úspěšný premiér (2007–12), který jako jeden z mála v dějinách V. republiky (s ním to byli už jen Georges Pompidou a Lionel Jospin) ve funkci vydržel celých pět let, a to ke všemu s tak nevyzpytatelným prezidentem, jakým byl Nicolas Sarkozy.  
 
Bez samolibosti a sebechvály  
 
Navíc Francouzi oceňují Fillonovo uvážlivé a kultivované vystupování bez zvyšování hlasu, bez osobních útoků jak na jiné politiky, tak na novináře. Má charisma moudrého muže promlouvajícího důrazně, leč bez vulgarismů, bez zbytnělé samolibosti a sebechvály, jíž je žel nyní nakaženo tolik politiků – a to nejen ve Francii.

Fillon už od prázdnin jezdil po celé zemi, absolvoval téměř dvojnásobný počet setkání s voliči, než jeho konkurenti. A tak získal nejvíce hlasů, ač nejméně ze všech sliboval.

Jeho program odráží návrat natvrdo prezentovaných pravicových receptů. Někteří ho proto obviňují, že chystá šokovou terapii, on ale namítá, že nechce nic jiného než oslabit úlohu státu jako rozhazovačného pečovatele, který se stará jen o neúspěšné a o tzv. slabší. A o to více chce posílit úlohu státu jako manažera. Jeho cílem je postupně zrušit až půl miliónu uměle vytvořených míst v rozbujelé státní správě, jejíž stav považuje za neproduktivní a označuje ho za velkou zátěž.

Mluví i o snížení sociálních dávek těm, kteří jich pobírají nejvíce, a na druhé straně o snížení daní podnikatelům a nejbohatším příjmovým skupinám. Tuto část programu uzavírá slovy, že nejlepší sociální dávkou je vytvoření pracovní příležitosti. Naplněním všech těchto cílů chce pověřit patnáctičlenný tým cílevědomých a energických ministrů.  
 
De Gaulle jako vzor  
 
V zahraniční politice Fillon sám sebe označuje za neogaullistu, jemuž jde o zájmy Francie, o uvolnění mezinárodního napětí a o spolupráci evropských národů. Oponenti mu vytýkají, že je prý příliš proruský, že ve svém okolí má několik rusky mluvících – a prý i uvažujících (!) – poradců. Jedním z nich je jistý Igor Mitrofanof, analytik a autor podkladů pro řadu Fillonových projevů a článků.

Na tyto výpady Fillon reagoval slovy, že mu jde o to, aby se obnovila někdejší spolupráce, kterou v 60. letech tak skvěle rozehrál Charles de Gaulle, jeho veliký vzor. Proto klade důraz na ukončení protiruských ekonomických sankcí, které se ukazují být kontraproduktivní, a na spolupráci v boji proti tak naléhavým bezpečnostním hrozbám, jako jsou globální terorismus a zejména Islámský stát. Ten srovnává s hnědým nacionálsocialismem ze 30. let minulého století.

Fillon klade důraz také na systematický boj proti ilegálnímu přistěhovalectví a otevřeně kritizuje německou kancléřku, že rozhodovala sama jménem celé Evropy – a navíc naprosto špatně. Francouzům se proto dobře poslouchá jeho závazek, že bude nekompromisní vůči těm příchozím odjinud, kdo už v jejich zemi jsou, a že po nich bude vyžadovat, aby se plně přizpůsobili francouzským normám a zvyklostem platícím pro všechny.  
 
Šance proti Le Penové  
 
Pro Francii, ale koneckonců i pro celou Evropu je důležité, že Fillon tak úspěšně zasáhl do sílícího revíru hlasů nacionalistické Národní fronty (FN).

Potvrdil, že ze všech francouzských politiků má nejvíc předpokladů, aby porazil nebezpečnou, velice zkušenou demagožku Marine Le Penovou, jíž migrační krize prudce zvýšila volební šance.

A zcela na závěr: Fillonův nedělní večerní projev by si měli pozorně přečíst politici v celé Evropě, a hlavně pak v Česku. Ani stín pýchy, ani nadutosti, žádné urážení poražených, ale naopak serióznost, skromnost a smysl pro odpovědnost vyúsťující v nabídku spolupráce v politice nezbytných změn, které ale budou bolestivé.

Před dvěma týdny jsme přece slyšeli sebechvalné výroky typu: Já jsem český Donald Trump! Najde se u nás někdo, kdo by řekl: já chci být český François Fillon?

Článek vyšel 29. listopadu v deníku Právo.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.