Ústav mezinárodních vztahů

Černý pátek v Paříži je dalším projevem toho, čemu se říká "terorismus vyvolaný válkou" – tedy pomsta za účast té které země ve válce proti některé ze zemí islámského světa. V březnu 2004 se to stalo v Madridu, kde nastražené výbušné směsi zabily téměř dvě stovky studentů. Další rok v létě přišly podobně připravené útoky v Londýně.

Ďábelsky promyšlené byly dny útoku – ve Španělsku se útok odehrál v době vrcholící volební kampaně, v Londýně v den, kdy město slavilo přidělení olympijských her 2012. Francie v té době zůstala ušetřena, nejspíš díky tomu, že se nepodílela na intervenci v Iráku a jeho následné okupaci.

A proč tedy nyní přišel masakr 13. listopadu 2015? Nejspíš proto, že Francie byla jedním z hlavních iniciátorů vojenského útoku na Libyi v roce 2011. Ten sice svrhl krutého diktátora, ale zemi uvrhl do chaosu. A z pohledu džihádistů tedy první "vroubek", který si u nich Francie udělala.

Francouzská "provinění" pak pokračovala – hned na počátku roku 2013 v rámci operace Serval vyslala Paříž své letectvo i pozemní vojsko do Mali, kde hrozilo, že by se země zmocnily ozbrojené bandy bývalých Kaddáfího vojáků, kteří si s sebou z Libye vzali masu ukořistěného vojenského arzenálu včetně bojových vozidel a protiletadlových zbraní.

Francie jim jejich záměr překazila, když spolu s alžírskými teroristy chtěli tuto významnou západoafrickou zemi přetvořit na novou základnu globálního terorismu. Tam by se mohly soustřeďovat a připravovat další výboje a podnikat teroristické útoky s cílem proměnit celou tamní oblast v tzv. Sáhelistán.

Francouzský zásah byl opodstatněný, byl zcela legitimní, byl i legální, protože měl jasný mandát Rady bezpečnosti OSN, který vymezoval konkrétní úkoly i omezení. Ovšem něco takového je pro tamní teroristy zcela nepodstatné.

V loňském roce pak Francie vojensky zasáhla ve Středoafrické republice. Cílem její operace Sangaris bylo zastavit řádění islamistů, kteří uskutečnili vojenský převrat a začali masakrovat křesťanské obyvatelstvo. Z hlediska vojenského Francouzi uspěli, vždyť nasadili letouny Rafale, vrtulníky, vyloďovací plavidla a těžké pěchotní zbraně.

Ale odvrácenou stranou se stalo další posílení nenávisti těch, kteří prosazují džihád mečem. Jejich zloba dosáhla svého vrcholu poté, co k syrským břehům připlula letadlová loď Charles de Gaulle, největší chlouba francouzského vojenského námořnictva. Právě z ní startovaly letouny Rafale, které bombardovaly vojenské pozice Islámského státu. Následoval útok teroristů proti Francii.

Způsob pátečních atentátů ovšem připomíná mnohé z minulosti. Útok na koncertní halu svým způsobem navazuje na přepadení moskevského divadla Dubrovka (2002) či školy v Beslanu (2004). V obou případech šlo o to, zmasakrovat co nejvíce lidí soustředěných na jednom místě. Volba fotbalového stadiónu v Paříži pak navazuje na výbušné směsi nastražené během bostonského maratónu.

V obou případech si teroristé vybrali sport, který je pro danou zemi příznačný, přičemž cílem je zasáhnout společnost na tom nejcitlivějším místě, dosáhnout co nejsilnějšího šoku a otřesu.

Použití automatických zbraní je metodickým pokračováním vyvraždění redakce Charlie Hebdo na samém počátku letošního roku. Jenomže tenkrát se vrazi ze svého pohledu mohli "vyviňovat" tím, že zabíjeli konkrétní lidi, kteří se v jejich očích provinili zesměšňováním proroka Mohameda. Ale při pátečním krvavém amoku masakrovali lidi, o kterých nevěděli vůbec nic, a přitom se jim dívali do tváří.

To je na celém tom bestiálním řádění jediné novum. Z tohoto úhlu pohledu tak jde o evidentně nejzvrhlejší podobu newyorského teroristického útoku od 11. září 2011. Totéž platí i pro podlé vraždění lidí sedících na předzahrádce vyhlášené restaurace. I tady vrazi útočili na konkrétní projev životního stylu – Francouzi tato posezení milují, oddávají se jim od prvních paprsků lednového sluníčka až po listopad, zvláště když je tak vlídný jako ten letošní.

Znovu se tak potvrdily všechny základní rysy soudobého terorismu: atentátníci útočí tam, kde je co nejvíce lidí pohromadě, protože vysoký počet mrtvých zesiluje šok zasažené společnosti, vytváří atmosféru strachu a přitahuje pozornost celého světa.

Do této mozaiky zapadá i to, že žádný z vrahů, jak se alespoň zatím zdá, nepřežil – je tu evidentní snaha znemožnit rozpletení celé zločinné sítě a odhalení těch, kteří to vše inspirovali.

Organizátorská kápa teroristů ukrytá v zákulisí tím navazují na odpornou tradici tzv. černých vdov – žen, které se opásají výbušnou směsí a jdou zabíjet třeba cestující v hromadné dopravě, jak už to svět zažil v ruském prostředí či v Izraeli.

Potvrzuje se i to, že terorismus má svoji logiku, ale je to logika naprosto zvrácená a pekelnická. Staví politiky dnešního světa před krajně těžké volby. Když nezasáhnou proti sítím globálního terorismu, hrozí, že tyto struktury přemění konkrétní země nebo přímo celé oblasti ve své základny, z nichž budou připravovat teroristické útoky po celém světě.

A když země Západu (kam už patříme i my) zasáhnou, jsou trestány téměř okamžitými odvetnými útoky, při nichž se vraždí nevinné obyvatelstvo jejich zemí.

Žijeme v těžké, složité době a vývoj pochopitelně v lidech vyvolává stále větší obavy. Jenže – přesně o tohle teroristům jde.

Článek byl publikován deníkem Právo 16. 11. 2015.

O autorovi: Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc.  je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.

Teroristické útoky v Paříži

• Mimořádné vysílání ČT24, 14. 11. 2015 (cca 200. min)
• Zločinný pařížský útok nás nesmí změnit, iDNES.cz, Mezinárodní politika, 14. 11. 2015
• Speciál Radiožurnálu a Českého rozhlasu Plus, 14. 11. 2015 (cca 7. min)