Ústav mezinárodních vztahů

Hodně se rozebírá především osobnostní rovina jeho chování. Trump jen potvrdil svůj narcisismus, zahleděnost do sebe sama. Jeho samolibá mimika i rozmáchlá gesta jen navenek dokreslují silné sklony k imperátorskému způsobu vládnutí. Samo za sebe mluví okázalé podepisování dekretů.

Praktické kroky potvrzují, že se přitom dál prohloubila Trumpova názorová nestálost, až vrtkavost. Časté změny názorů a stanovisek už ani nepřekvapují a styl práce budí dojem, že převládá krátkodobé soustředění pozornosti na úkor dlouhodobého, koncepčního uvažování. Psychologové by asi také upozornili, že ve srovnání se svým předchůdcem se Trump méně usmívá, zato o to víc předvádí grimasy, jimiž – jak si myslí – dodává svým projevům na důležitosti. Výrazy si často zrovna nevybírá, klidně sáhne i po urážlivých a neomalených útocích vůči těm, kteří s ním nesouhlasí.   
 
Prohloubil příkopy   
 
V rovině vnitřní politiky jeho politika dál pokračuje v prohlubování příkopu mezi metropolí a venkovem. S oblibou hraje na strunu ukřivděnosti venkovských vrstev, které si myslí, že v procesu nenáviděné globalizace nespravedlivě prohrávají kvůli dominanci metropolitních elit. A také že jiné světadíly žijí na úkor Ameriky.

Venkovské vrstvy se cítí poníženy ve svém statusu, takže jsou i dobře politicky využitelné a snáz manipulovatelné. Otevírají se tím nové prostory pro politické podnikatele s virtuálními komoditami, jako jsou zklamání, znepokojení, ztráta naděje a závist vůči jiným. A Trump se na tomto poli ukazuje být skvělým podnikatelem a obchodníkem. Potvrzuje se, že jeho vítězství ve volbách bylo projevem konce amerického neoliberalismu, ale zároveň že jeho prezidentování není řešením vzniklého problému, ale jeho pokračováním. Šéf Bílého domu fakticky umocňuje vzájemnou zatvrzelost mezi spokojenými a nespokojenci a jejich izolovanost, v níž se uzavírají a vymezují proti sobě.

Nejdůležitější pro svět však je rovina zahraničněpolitická. V této sféře panovala v souvislosti s Trumpovým nástupem i v naší zemi nemalá očekávání. Před rokem si v pořadu České televize OVM dva naši bývalí ministři zahraničí dokonce notovali, jak se těší, až Trump "dá do pořádku mezinárodní vztahy".   
 
Ještě stihne rozbít hodně porcelánu   
 
Jak že se to tedy vydařilo? Špatně, neboť právě na tomto poli jsme svědky mnoha Trumpových rozmařilostí a ignorantských rozhodnutí. Prezident vypověděl pařížskou smlouvu o snižování emisí, jež devastují životní prostředí planety. Tím zmařil dílo, kterému spousta politiků, odborníků a aktivistů věnovala notný kus života, přičemž třeba v případě tehdejšího francouzského prezidenta Hollanda to měl být vlastně jeho odkaz, jímž chtěl vstoupit do dějin. Druhým dokladem Trumpova ignorantství je přístup ke smlouvě, kterou jeho předchůdce podepsal s Íránem s cílem zastavit vojenský jaderný program této vlivné země.

Proto John Ikenberry, profesor univerzity v Princetonu, nynějšímu šéfovi Bílého domu důrazně vytkl, že v přístupu ke světové politice se řídí svými hluboce zakořeněnými destruktivními pudy a temným přesvědčením, že svět je tvořen shlukem nepřátel, nástrah a hrozeb. To pak přerůstá v opovrhování zásadami liberální demokracie a poválečného mezinárodního uspořádání, zejména pak významem a úlohou mezinárodních institucí.

Stejně přezíravý je i Trumpův vztah k mezinárodnímu vyjednávání a k hledání kompromisů. Proto ho Ikenberry označuje za sabotéra, který mění USA v nepřátelskou revizionistickou zemi. Profesor proto varuje, že tento samolibý politik ještě na mezinárodním poli stihne napáchat hodně škod.   
 
"Globální vrchní velitel"   
 
Velmi kritický je vůči Trumpovi rovněž Andrew Bacevich, profesor Univerzity v Bostonu. Ten prezidenta bez obalu označuje za málo vzdělaného, špatně informovaného, výbušného a samolibého politika, který dělá vlastní rozhodnutí v přesvědčení, že dění ve světě má pod kontrolou, jenomže v mnoha případech je opak pravdou.

Bacevich pokračuje hořkým konstatováním, že pokud politika znamená předvídatelnost, pak Trumpovým nástupem přestala americká zahraniční politika existovat. Navíc realitnímu magnátovi vytýká, že má zcela zavádějící pojetí hesla Amerika na prvním místě (America first), v jehož rámci by Bílý dům měl být celosvětovým velitelským stanovištěm a jeho šéf se považuje za globálního vrchního velitele. Proto Bacevich uzavírá, že heslo America first by mělo být všestranně chráněno před tím, aby ho tento samolibý neomalenec zneužíval proti skutečným zájmům USA a jejich prestiži ve světě.

Vážné výhrady neskrývá ani Michael Kazin, který přednáší dějiny na univerzitě v Georgetownu. Trumpovi vytýká "rasový nacionalismus", výzvy plné xenofobie hlavně vůči Mexičanům, muslimům a přistěhovalcům. A dodává, že Trump své původní heslo Make America Great Again (Obnovme velikost Ameriky) přeměnil svým působením v Bílém domě na Make America Hate Again, tedy Naučme Američany, aby znovu nenáviděli jiné.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc., je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.