Ústav mezinárodních vztahů

Ta první, tzv. hard power, plyne z rozlohy daného státu, jeho lidnatosti, surovinového bohatství, ekonomických výsledků a zejména z rozsahu ozbrojených sil a kvality jejich výzbroje. Jde tedy vlastně o donucovací potenciál.

Naopak tzv. soft power, tedy měkká síla, je vlastně jakýsi hybatel příkladem. Je to přitažlivost a schopnost ovlivňovat preference a rozhodování jiných. Je to ochota a dovednost jiné přesvědčovat, získávat je na svoji stranu, a to nikoli hrozbami a nátlakem, ale vahou svých výsledků a také promyšlené argumentace. Nye to pro názornost vysvětlil na příkladech: třeba SSSR vynikal ve všech parametrech tvrdé síly a zejména v surovinovém bohatství, ale svoji přitažlivost postupně ztratil – stále víc spoléhal na donucování, a to jak uvnitř, ve vztahu k vlastnímu obyvatelstvu, tak vůči svým satelitům. Proto se nakonec ke všeobecnému překvapení rozpadl.  
 
Nejlepší je průnik  
 
Naopak Japonsko vlastně žádné suroviny nemá, ale díky úžasnému vědeckotechnickému rozvoji se nakonec stalo vysoce přitažlivou zemí, od níž se všichni učili. Podobným vzorem mohou sloužit neutrální severské země, jež si vydobyly respekt mírovými iniciativami, účastí v mírových operacích a odmítáním podílu na okupačních operacích.

Ideálem je vzájemná kombinace obou přístupů – Nye ji nazývá smart power, chytrá síla. Vychází z poznatku, že samotná váha příkladu nestačí, nejlepší je, když má ještě oporu v náležité tvrdé síle, včetně té vojenské.

A na to jsou nejlépe připraveny USA, jež disponují nejen nejsilnější armádou světa a nejširší sítí vojenských základen na všech světadílech, ale i nejlepšími a nejvyhledávanějšmií univerzitami a vědeckými pracovišti. V tomto bodu se dostáváme k profesorovu pohledu na novou americkou administrativu a politickým představám Donalda Trumpa v jejím čele.

Nye varuje před metodou zneužívání strachu a obav bílých amerických dělníků z nezadržitelné globalizace, jež je připravuje o práci i o sebevědomí. Zdůrazňuje, že globalizace je prostě nezadržitelná a nakonec všem přináší prospěch. Jde jen o to, jak k ní přistupovat.

Za nebezpečné označuje i hledání vnějších nepřátel – jde hlavně o Čínu a Rusko. Ty za Spojenými státy ve všech důležitých ukazatelích, jak v hard power, tak zejména soft power, zaostávají – a ještě dlouho budou. Nye upozorňuje, že navíc jejich cílem není rozbití nynějšího mezinárodního uspořádání, ale spíše to, aby v jeho rámci měly důstojnější postavení a větší uznání a vliv.

O to důrazněji Nye varuje před neblahými dopady politiky z pozice síly. Zdůrazňuje, že Američané nemohou současné problémy a výzvy světa úspěšně zvládnout sami, a už vůbec ne jen a pouze tvrdými siláckými rozhodnutími. I nadále by se měli zaměřovat především na sílu příkladu, na spolupráci s jinými zeměmi a mezinárodními organizacemi. A věren své schopnosti vymýšlet něco nového, přichází profesor s dalším novým pojmem. Je jím tzv. hra s pozitivním součtem.

Kooperace zvyšuje šance zlepšit systém

Nye ji vysvětluje jako opak po staletí uplatňované hry s nulovým součtem, v jejímž rámci jedni získávají na úkor druhých. Ostatně i nyní jsme svědky toho, že odkud jedni – konkrétně Rusové – stáhli své vojenské jednotky, tam je jiní – jmenovitě Američané – rozmístili, byť zatím v podstatně menších počtech. Profesorův pozitivní součet tkví v tom, že při společném postupu vůči společným hrozbám a výzvám se společná schopnost řešit problémy umocňuje. Je to tedy možnost, jak cestou intenzívní mezinárodní kooperace zlepšit stávající mezinárodní systém, jak oslabit jeho konfliktní potenciál a rozšířit spolupráci, a tím i snížit nebezpečné mezinárodní napětí.

Své úvahy Joseph Nye uzavírá slovy, že Američané se sice mohou spoléhat na tvrdou sílu a postup bez ohledu na zájmy a stanoviska ostatních. Mohou nepohodlné země a konkurenty vydávat za hrozby a mohou se vrátit k bezohlednosti vůči jiným státům a mezinárodním organizacím. Nebude to ale bez následků: může se jim totiž tak přihodit, že se zhorší vnější prostředí zajišťování jejich vlastní bezpečnosti a prosperity a přijde hořké prozření. Profesorovo varování tak patrně nepotěší ty, kdo nyní žijí v jakési trumpoeufórii a v představách tvrdé politiky typu Amerika nade vše. Leč – Nyeovy rozbory už mnohokrát prokázaly opodstatněnost a schopnost dohlédnout za horizont.

Článek vyšel v deníku Právo.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. je výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě a dlouhodobě se zaměřuje také na otázky bezpečnosti v americké zahraniční politice.