24.09.2014 | Michal Kořan

Viktor Orbán a kyvadlo

Dějiny střední Evropy jsou příběhem idealistického zápasu o svobodu a jejího neméně idealistického odmítání. Alespoň tak je vyložil ve svém slavném pojednání Střední Evropa v dějinách: Cena svobody polsko-americký historik Piotr S. Wandycz.  K této dialektice přidává inherentní rozpor, který provází středovýchodní Evropu po staletí – na jedné straně nekritické vzhlížení k „Západu“, kdy vše, co je evropské, je hodno pochvaly a následování. Východními rysy jsou naopak lenost a zaostalost, těch se hleďme zbavit. Takto pojaté podřadné postavení v různých obdobích a v různých koutech regionu vyvolávalo ve Středoevropanech pocity nedoceňování a nutnosti kompenzace.


V důsledku podněcovaly myšlenková a politická hnutí glorifikující národní dějiny a národní výjimečnost, hledání duchovních kořenů, které často stojí právě v protikladu k prospěchářskému, upadlému a zvrhlému Západu. Tato směs obdivu a závisti, „dvojakost vztahu, zahrnující jak prvek lásky, tak prvek nenávisti, se takřka vůbec neměnila“. Třetím znakem středoevropského politického života, na který Wandycz a další historikové poukazují, je skutečnost, že liberalismus a emancipace se v devatenáctém století nepojily (přinejmenším nikoli výlučně) s procesem osvobození jednotlivce.

V podmínkách národně-obrozeneckého úsilí byl pojem svobody daleko více spjat s emancipací národa. Občanská společnost se stávala záštitou národní identity, jež byla ohrožována cizí nadvládou. Zatímco v „západních“ společenstvích byla občanská společnost garantem pluralismu a autonomie společnosti před zásahy státu, stala se ve středovýchodní Evropě obráncem autonomie národní. V extrémních případech pak toto pojetí vedlo až k uniformizaci a k netoleranci všeho cizího ve jménu společného boje proti mimonárodním a protinárodním silám. Wandycz tyto postřehy formuloval na počátku devadesátých let, ovšem v mnohém se tohoto národoveckého pojetí svobody drží středoevropské občanské strany dodnes.

Znaje tuto trpkou historicko-kulturní směs, ujařmující po staletí politický vývoj ve střední Evropě v černobílých rámcích, neměli bychom se divit protiliberálním a protizápadním erupcím, jichž jsme v posledních měsících svědky. Z pohledu historika se neděje nic nevšedního ani nenadálého. Myšlenkové a politické proudy, stavějící cestu k nově objevovaným vlastním – národním – duchovním principům nade vše ostatní jsou jen jedním z mnoha dalších pohybů středoevropského dějinného kyvadla. Jenže za posledních dvacet pět let jsme přivykli lineárnějšímu chápání politického vývoje. Běh událostí tomuto porozumění napomáhal.

Celý článek k přečtení zde.

O autorovi: PhDr. Michal Kořan, Ph.D. je  zástupcem ředitele Ústavu mezinárodních vztahů a ve svém výzkumu se zajímá mimo jiné o evropskou zahraniční, bezpečnostní a obrannou politiku.




Nahoru