Ústav mezinárodních vztahů

Narodil se do Rakousko-Uherské říše na východním Slovensku, střední školu vystudoval v kosmopolitních Košicích a díky tomu hovořil i německy a rusky a zvládl také základy maďarštiny, aby si nakonec přibral ještě angličtinu. Po studiích v Brně se stal nejen odborníkem na textilní průmysl, ale především přesvědčeným československým vlastencem.
Když vypukla 2. světová válka, okamžitě šel do boje. Nejprve utíkal na Západ, ale Švýcaři jej chytili a poslali zpět, a tak tedy utekl na Východ, kde se stal jedním z prvních vojáků tvořící se jednotky pod velením Ludvíka Svobody.
Zúčastnil se velkých bitev u Sokolova, Kyjeva, Buzovky, Žaškova, v Dukelském průsmyku, osvobozoval Ostravu a na tanku dojel až do Prahy.
Vždy zdůrazňoval, že bojoval za osvobození své československé vlasti, kterou nade vše miloval. Zvláště poutavě uměl vyprávět o tankové bitvě u Kursku, kde působil jako tlumočník při tvrdých výsleších německých zajatců, zejména pak příslušníků vojsk SS, které poznávali podle tetování pod paží. S těmi nebylo žádného slitování, protože se moc dobře vědělo, jakých zvěrstev se dopouštěli všude, kde byli.

Benešův stoupenec

Občas se musel vyrovnávat i s tím, že mu někteří předhazovali jeho židovský původ. Dokázal je úžasně odzbrojit slovy: ano, moji rodiče byli židé, však kvůli tomu zahynuli v koncentračním táboře! Ale já jsem především československý vlastenec, který za tuto zemi něco vybojoval, byl několikrát raněn a zabil stovky jejích nepřátel!
A po osvobození pro svoji vlast odvedl neobyčejně velký kus práce při rozvoji textilního průmyslu a na poli zahraničního obchodu při přípravě mnoha kontraktů na vývoz našeho zboží.
Alexander Beer byl hned po návratu do osvobozené vlasti jedním z organizátorů památného vinohradského setkání účastníků bitvy u Sokolova s prezidentem Benešem, jehož byl velkým stoupencem. I když v té době už byl velitelem tankového praporu, přijal nabídku na návrat do textilního průmyslu, zastával řídící funkce v Centrotexu i na ministerstvu lehkého průmyslu.

Poprava velké myšlenky

Nejednou pak řekl, že odchod z armády mu vlastně pomohl – vyhnuly se mu souboje o kariérní vzestup a drsné způsoby vyřizování osobních účtů, které v době státního terorismu končily i uvězněním bývalých protifašistických bojovníků a vyhnáním jejich rodin z Prahy.
Ale i on byl v roce 1951 vyslýchán a po dobu dvou týdnů internován ve svém bytě, aby se nakonec dozvěděl, že šlo o omyl. Další problém si vyrobil v srpnu 1968, když ze svého bytu v Salmovské ulici nedaleko Karlova náměstí vyvěsil černý prapor, protože vojenskou intervenci považoval za zločin tehdejšího sovětského vedení a za popravu jedné velké myšlenky. Za to byl vyloučen ze strany a odejit z vysoké funkce.
Po roce 1989 se stal místopředsedou československé obce legionářské, ale i tam mu bylo souzeno svádět souboje. V tomto případě to byl srdnatý odpor proti těm účastníkům misí Armády ČR, kteří si, už jako civilisté, z obce legionářské udělali velký byznys. Tento boj už byl, bohužel, nad jemu vyměřený čas a nad jeho síly.
Nemalé problémy měl náš velký bohatýr i s úředníky z ministerstva obrany, kteří před lety stopli návrh na jeho povýšení do generálské hodnosti – prý byl vysoce postaveným nomenklaturním kádrem bývalého režimu.
Ale spravedlnost si nakonec svoji cestu našla, do generálské hodnosti jej povýšil druhý český prezident Václav Klaus, který mu navíc při svém posledním řádovém dni propůjčil nejvyšší státní vyznamenání – Řád bílého lva.

Výrazně ovlivnil rozhodnutí voličů

Do poslední velké bitvy svého života vstoupil v lednu 2013, když finalistu prezidentské kampaně Karla Schwarzenberga vyzval, aby se vzdal své kandidatury, protože se krajně nevhodně vyjádřil o prezidentu Benešovi, čímž "hrubě degradoval hrdinství českých vlastenců a nás vojáků, kteří na frontách II. světové války, ale i dalších formách boje dávali všanc své životy za naši vlast, za naši Československou republiku". Toto závažné prohlášení sehrálo velmi významnou úlohu a ovlivnilo rozhodování mnoha voličů ve druhém kole. Po nástupu současného prezidenta Miloše Zemana byl náš Bílý lev, jak jsme ho s velkou úctou oslovovali, dvakrát zcela po zásluze povýšen, a tak to dotáhl až na generálporučíka.
S posledním dnem minulého roku nás tedy opustil velký celoživotní bojovník, velice inteligentní, neobyčejně statečný, kamarádský a také konzistentní člověk. Čest jeho velké a velice světlé památce!

O autorovi: Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří například ozbrojené konflikty, vojenský rozměr bezpečnosti, mezinárodní bezpečnost či války v dnešním světě .