Ústav mezinárodních vztahů

Brazilia: soft power mocnost a jej geopoliticky vplyv
Brazilia v poslednom desatroci uskutocnuje specificku zahranicnu politiku, ktorej cielom je jej zviditelnenie v medzinarodnom prostredi a pevnejsie zakotvenie v medzinarodnej hierarchii. Prezident Lula da Silva a jeho vlada priviedli Braziliu medzi najvyznamnejsie rozvojove ekonomiky s realnou negociacnou silou i v ramci G20, kde Brazilia aplikuje svoje narodne zaujmy a presadzuje ich v globalnom rozsahu. Kedze aspiruje postupit z regionalnej na svetovu velmoc, usiluje sa v intencii realistickej paradigmy v medzinarodnych vztahoch na zaklade jej vlastnych narodnych zaujmov zmenit svetovy poriadok. Za tym ucelom vyuziva aj medzivladnu spolupracu so statmi spolocenstva BRICS (tj. Ruskom, Indiou, Cinou a Juhoafrickou republikou), ktore vyuziva rozne diplomaticke mechanizmy a geopoliticky a najma geoekonomicky vplyv, ktorych ucelom je zmena svetoveho poriadku v buducnosti.

Berlusconi: manuál na propojení politiky a médií
Jestli někde funguje učebnicový příklad toho, jak média potřebují politiku a naopak jak zákonodárci nedokáží fungovat bez tisku a televize, je to Itálie. Jihoevropská republika je dlouhodobě hegemonem mezi západoevropskými státy, co se týče míry provázanosti zájmu politických elit a mediální produkce. Itálie je zároveň domovem muže, který tento trend dovedl k dokonalosti, a jeho jméno se zapsalo do učebnic mediálních studií.

„Duch Berlína“ v kontextu jaderné politiky USA
Je to již více než čtyři roky od chvíle, kdy americký prezident Barack Obama přednesl na pražském Hradčanském náměstí projev, ve kterém zdůraznil nutnost zabránit dalšímu šíření jaderných zbraní a explicitně podpořil myšlenku úplného jaderného odzbrojení. Tato dvě úzce propojená témata následně zaujala významné postavení v zahraniční politice Spojených států. To se odrazilo v celé řadě kroků Obamovy vlády na mezinárodní úrovni, včetně podpisu nové bilaterální smlouvy „New START“ s Ruskem omezující strategické arzenály obou velmocí.

Chorvatsko v Evropské unii: pragmatik bez iluzí
Prvního července 2013 se pro Chorvatsko uzavřela jedna etapa jeho moderních dějin.  Dvaadvacet let po vyhlášení nezávislost a deset let od podání žádosti se země stala osmadvacátým členem Evropské unie, po Slovinsku teprve druhým ze států bývalé Jugoslávie. Do Evropské unie však vstupuje jiné Chorvatsko než to z  90. let. Ale i samotná Evropská unie a její vnímání je trochu jiné než z časů zahájení přístupových vyjednávání se Záhřebem.

Kam bude směřovat energetická politika EU po roce 2020?
I přes stále naléhavější varování klimatologů z celého světa o nutnosti prudkého snižování emisí skleníkových plynů, stále v současné době hrají v evropské, ale i globální energetice nejdůležitější roli fosilní paliva, jež představují nejvýznamnější zdroj CO2. To by se však mělo do poloviny jednadvacátého století změnit. EU stejně jako řada dalších vyspělých států intenzivně pracuje na plánu dekarbonizace energetického sektoru. Do roku 2020 má EU jasný rámec pro směřování energetické politiky, po tomto roce se však již společná vize trochu ztrácí v mlze.

(Ne)bezpečná Sinaj?
Od egyptské revoluce na začátku roku 2011 se severní část Sinaje zmítá v bezpečnostní krizi. Dochází k pravidelným útokům neznámých útočníků na představitele bezpečnostních složek. Prozatím nejzávažnější incident, který stál život šestnáct pohraničních strážců, se odehrál v srpnu loňského roku na hraničním přechodu v Rafahu. Od svržení presidenta Muhammada Mursího armádou na začátku července 2013 se situace na Sinajském poloostrově dále vyhrotila. Od převratu došlo k desítkám útoků na egyptské ozbrojené složky, které si vyžádaly více než 60 obětí mezi civilisty a vojáky. K útokům dochází prakticky denně a jejich intenzita se stupňuje.