Ústav mezinárodních vztahů

Opera v objetí politiky
Zdá se, jako by moderní opera neusilovala o nic jiného než o překonání svého zlatého věku 19. století.  Někdy si myslíme, že je to také proto, aby překonala svůj vztah k politice, který se jeví jako objetí nikoli však milostné, ale až smrtící. Když chceme vztah vidět jako existenci opery podmíněnou politikou, je pozoruhodné, které velké politické události pomáhaly vytvářet velká i malá operní díla,ať již šlo o operu barokní, klasickou,  po napoleonských válkách romantickou, nebo velkolepě novoromantickou.

Živelné pohromy a ekonomický růst
Rozmach komunikačních technologií a hromadných sdělovacích prostředků, rozvoj dopravy a vědecko-technický pokrok společně s touhou veřejnosti po senzačních a dramatických událostech ženou zpravodajské společnosti a zástupy novinářů z kontinentu na kontinent tak, jak na různých místech planety rozpoutává vis maior lokální přírodní katastrofy.

Není zkáza jako zkáza. Geografický rozměr přírodních katastrof
Není divu, že zmínky o přírodních katastrofách, ať již v ústním, či psaném podání, patří mezi informace, jež jsou „od počátku věků“ přítomny v povědomí všech národů, neboť po naprostou většinu délky trvání lidského rodu představovaly přírodní živly, natož pak živly bouřící, tu nejmocnější a případně nejděsivější sílu, již bylo možno spatřit a jíž nebylo možno čelit. Velmi často se setkáváme i s přesvědčením, že taková událost zapříčiní konec světa, byť stejnou „popularitu“ mají i alternativní scénáře v podobě gigantické bitvy mezi silami dobra a zla.

Haitská apokalypsa rok poté
Když američtí geologové v roce 2008 na konferenci v Dominikánské republice upozorňovali na možné zemětřesení v regionu ostrova Hispaniola, tedy místa, kde se střetává Severoamerická a Karibská tektonická deska, věnovala jejich varování pozornost především odborná veřejnost. Když však o dva roky později došlo skutečně k naplnění jejich slov, zůstal svět v němém úžasu, jak katastrofální důsledky může mít zemětřesení v této oblasti. Zároveň je však korektní jedním dechem dodat, že sami geologové nejsou schopni časově přesně predikovat hrozící zemětřesení, bylo tím pádem možné, že jejich slova dojdou naplnění v horizontu dnů, řádů let, ale klidně i desetiletí či staletí.

Čína a nevyzpytatelný mandát nebes
Z dynastických dob tradovaný mandát nebes shůry dané právo vládnout musí v očích lidu odolat neočekávaným zkouškám. Když selže, nastává doba chaosu a násilí. Přírodní pohromy, které nelze předvídat a podřídit státní moci, mohou způsobit otřes společenského pořádku a vstupují do světa lidí jako významný politický spoluaktér.

Možnosti finančních důsledků přírodních katastrof
V posledních dekádách jsme v celosvětovém měřítku zaznamenali velké ztráty na životech a zdraví lidí a na materiálních hodnotách z důvodu nadměrného výskytu přírodních katastrof na celé zeměkouli. Materiální škody ve finančním vyjádření byly enormní. V této souvislosti nabyla na nejvyšší důležitosti otázka řešení finančních důsledků těchto katastrof, jinými slovy, forem zabezpečení finanční kontinuity pro subjekty těmito katastrofami zasažené.

Stín Černobylu nad východní a jihovýchodní Asií
Uplynulo již čtvrt století od katastrofy v ukrajinském Černobylu, ale následky zde nejsou zcela zahlazeny. Nová vlna zemětřesení v Japonsku a tsunami efekt ve východní a jihovýchodní Asii dává dobrou příležitost porovnat obě události, pokud jde o následky a budoucí dopady,  a je výrazným varováním pro celý svět.

Arabské dny hněvu
Nebývalá jednota arabských událostí roku 2011 připomíná všearabské nadšení po egyptské revoluci v roce 1952. Půl století po národních revolucích přichází revoluce občanská. Může protestní hnutí dát nový význam panarabské politice?

Jemen. Odcházení tanečníka na hlavách hadů
Lidové bouře v Tunisku a Egyptě měly silný motivační impuls i pro Jemence. Protesty začaly koncem ledna 2011, kdy do ulice jemenských měst vyšly tisíce lidí. Stejně jako v severní Africe i oni provolávali hesla jako „irhal“ (odejdi) a „isqát an-nizám“ (pád režimu). Počet demonstrujících se běžně pohyboval v desetitisících a brutální odpověď režimu měla za následek již desítky či stovky mrtvých. Na rozdíl od Tuniska, Egypta a Bahrajnu se v Jemenu ale nejednalo o fotogenické záběry protestujících na jednom centrálním místě _ možná i proto se dění v této zemi západní média spíše vyhýbají.

Quo vadis, Egypte?
„Arabské jaro“ zasáhlo celý blízkovýchodní region. Nahromaděná frustrace obyvatel plynoucí z absence politické svobody a sociální spravedlnosti se projevila v plné síle. Egyptská revoluce se stala prozatím jednou z mála revolucí, které byly dotaženy do relativního konce - tedy do pádu režimu.