Ústav mezinárodních vztahů

Africká demokracie á la Uganda
Již 25 let se vedení východoafrické Ugandy nemění. Ve volbách opakovaně vítězí hlavní Hnutí národního odporu (NRM) prezidenta Yoweri Kaguta Museveniho. Ten i v letošních únorových prezidentských volbách vyhrál s drtivým náskokem nad ostatními kandidáty opozice. I přes nepopiratelný rozvoj perly Afriky, jak ji nazval Winston Churchill, obyvatelé současné Ugandy bojují nejen se všudypřítomnou korupcí a marasmem státní moci, ale také s rostoucími cenami pohonných hmot a potravin. V souvislosti s masovými protesty v severní Africe, které stály na začátku konce dlouholetých autoritativních režimů, vyvstává otázka, zdali je možnost obdobného scénáře možná také pro státy subsaharské Afriky.

Zastavte svět. Náš příběh nemá dějiny
Když jsme před rokem připravovali pro čtenáře Mezinárodní politiky čítanku z ukázek poezie  a prozaických textů, v nichž čeští literáti zachytili nějakým způsobem světovou politiku, mezinárodní vztahy či bezpečnostní problematiku, konstatovali jsme, že vlastně není příliš z čeho vybírat. Že absence literárního zpracování světových událostí je v českém prostředí dána politickou situací v ČSSR v letech 1948-1989 a že vlastně toto vakuum bylo nahrazeno verbální komunikací, třeba „u piva“. Ani pád železné opony tento stav nijak zásadně nezměnil.

Nobelova cena za řeckou dluhovou krizi?
Na začátku hypoteční krize ve Spojených státech upozornil jeden vážený kongresman, že v letech jeho působení v  neméně vážené instituci naslouchal  přednáškám dvanácti nositelů Nobelovy ceny za ekonomii. Ani jeden z nich se ale nikdy nezmínil o tom, že ztráta důvěry v systém poskytování hypoték může  otřást celým bankovním sektorem, státními financemi a vyvolat ekonomickou recesi či krizi. Navíc, nejen ve Spojených státech, ale i v celé tzv. západní, jako v stejně  tzv. východní Evropě.

Role tzv. „cizího faktoru“ Řecká krize v historickém kontextu mezinárodní politiky
V posledních třech letech se v souvislosti s Řeckem skloňuje slovo krize snad ve všech pádech. Při prosincových demonstracích roku 2008, které vyvrcholily zabitím patnáctiletého chlapce státními ozbrojenými složkami, se ještě hovořilo především o sociálních a občanských nepokojích. O rok později, kdy nová vláda Georgia Papandrea po volbách revidovala rozpočtový deficit z odhadovaných 6 procent  na 12,7 procenta, v Řecku naplno propukla hospodářská krize. Zemi byl okamžitě snížen rating, v mezinárodním žebříčku se ocitla na úrovni rozvojových států a otevřeně se začalo mluvit o řeckém bankrotu. K tomu se rozšířily obavy, že Athény představují jen špičku evropského ledovce.

Řecko: z ekonomické krize do politické nevolnosti
Po červencovém mimořádném summitu států Eurozóny, který se konal 21. července 2011, hýřili evropští politici optimismem, stejně tak i řečtí vládní politici. Evangelos Venizelos, nový místopředseda vlády a ministr financí, prohlásil, že řecký barel dostal nové dno. Zároveň ujistil řecké občany, že jejich tvrdé oběti nebudou zbytečné.

Řecko-makedonské vztahy: bezejmenný voják v bezejmenném státě
Vztahy dvou balkánských zemí v mezinárodní politice zřejmě nejvíce charakterizuje vlekoucí se historizující spor o makedonské jméno. Ačkoli jejich obchodní a ekonomické styky se od poloviny devadesátých let stále více rozvíjejí, týmy vyjednavačů hledají již téměř dvacet let název státu, který bude jiný než Republika Makedonija/Republic of Macedonia a bude vyhovovat oběma státům. Obě neústupné strany se zatím pohybují ve slepé uličce, a tak Makedonie vystupuje v mezinárodních organizacích jako Former Yugoslav Republic of Macedonia se zkratkou FYROM a Řecko v posledních letech využívá své právo veta při hlasování o přístupu severního souseda do NATO či EU.

Inter arma silent Musae, anebo hudba, která lže?
Je-li pravda, že válka je jen pokračováním politiky jinými prostředky,  pak není  pravdivé tvrzení, že mezi zbraněmi múzy mlčí. Zlé slovo, jed nebo dýka jsou zbraněmi, jež  na jevišti veškerenstva věcí, stejně jako na jevišti divadelním, jsou hybateli dění. Zbraněmi, kterým vládne Melpomené, múza zpěvu a tragédie, s tragickou maskou, kyjem a věncem z révového listí. Ta inspiruje hudebníky, tanečníky a dramatiky častěji, než si uvědomujeme. Dionýská hudba plodí děs a hrůzu, říká Friedrich Nietzsche, snad právě proto, že je otřásající mocí tónu, jednotným  proudem mélu a... jedinečným světem harmonie. A v jednom ze svých prvních filosofických pojednání,  nazvaném Zrození tragédie z ducha hudby, cituje z Schoppenhauerova Světa jako vůle a představy, že ...proti všemu fyzickému tohoto světa hudba jest živlem metafysickým a  ...tragické poznání musí být léčeno a zaštítěno uměním.

Hudba, moc a svoboda
Hudba není jen nějakou „ozdobou“ má nad lidmi moc a nezřídka bývá pro mocenské účely využívána. S politikou je pak složitým způsobem provázána. Zároveň se dá říci, že modeluje určité sociální situace, případně navrhuje nové možnosti společného bytí (neboť hudba je mimo jiné způsobem, jak být spolu) a různé společenské skupiny pak v nich nacházejí svůj výraz.

Smrt Klinghoffera
John Adams je dnes vedle Philipa Glasse nejznámější skladatel oper v USA. Poté, co na sebe upozornil jako pokračovatel hudebního minimalismu několika komorními a orchestrálními díly (Harmonium, Shaker Loops), debutoval jako operní skladatel dílem Nixon v Číně (1987), které se stalo první ze série oper vyjadřujících se svým obsahem k soudobým politickým a společenským tématům.

Hudbou proti sovětské i nové totalitě