Ústav mezinárodních vztahů

Polské předsednictví v Evropské unii a Východní partnerství
Polsko, jako jeden z nejvýznamnějších architektů Východního partnerství (EaP), uskutečňuje náročný program předsednictví Evropské unii, v jehož rámci zaujalo významné místo prosazování této iniciativy. Když se v červenci loňského roku ujímalo rotujícího předsednictví, velmi jasně definovalo priority Východního partnerství: uzavření asociačních dohod a vytvoření prohloubené a komplexní zóny volného obchodu dovršením nebo dosažením podstatného pokroku ve svých jednáních s Ukrajinou a Moldavskem a dosažení pokroku v procesu liberalizace víz a prohloubení sektorové spolupráce.

Berlusconi made in Poland. Proč uspěl Janusz Palikot v polských parlamentních volbách 2011
Podzimní parlamentní volby 2011 se nesly ve znamení zajímavého jevu, a to úspěchu nové politické strany _ Palikotova hnutí. Úspěch nové strany sám o sobě ještě nemusí být mimořádnou událostí, ale v tomto případě byl takto prezentován. Není divu, Janusz Palikot rozhodně není tuctovým politikem a jeho uskupení není „běžným“ typem politické strany. Pokusme se tedy na tento fenomén podívat a vysvětlit jej.

Naše budoucnost, o kterou je třeba bojovat: euro očima dnešního Polska
Když se na Radosława Sikorského po přednesení jeho listopadového berlínského projevu k situaci v Evropské unii sesypala kritika národně-konzervativní opozice, prohlásil: „Konečně tu máme diskusi o budoucnosti Evropské unie.“ Sikorski mluvil o jedné Evropě, nikoliv o více rychlostech, o společné odpovědnosti a vybídl také Německo k činům. Domácí reakce se nezaměřila ani tak na obsah, jako na místo jeho projevu, a někteří poslanci opozice chtěli dokonce ministra zahraničí žalovat za velezradu. Přes trvalé a hluboké domácí rozpory o roli Polska v EU spatřuje současná vláda svou  budoucnost ve stabilizované eurozóně, čemuž odpovídá i její dlouhodobá politika.

Radoslaw Sikorski. Příliš dobrý pro Polsko
Jsou chvíle, které vstoupí do dějin. Někdy stačí slova. Projev polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského na setkání Německé společnosti pro zahraniční politiku 28. listopadu minulého roku takovými slovy byl.

Francouzské politické elity kladou stále častěji otázky, místo aby nabízely odpovědi
Historik a sociolog Gérard Noiriel míní, že politické programy jsou nutně často vágní, aby mohly oslovit co největší počet voličů. Politici pak často hovoří o kolektivních osobách a používají jedno kritérium identity různých skupin či jedinců. Další součástí politické hry jsou polemiky a „líbivá“ argumentace. Letošní kampaň před prezidentskými volbami se v ničem od těchto charakteristik nelišila.

Kdo je kdo v G20?
Skupina dvaceti ministrů financí a guvernérů centrálních bank různých zemí, a k tomu jedné z Evropské unie, se od jednoho ze svých prvních významných setkání  v roce 2008  (a až do roku 2011) scházela dvakrát do roka. Byla to příležitost, aby se ctihodní pánové, čas od času také s nějakou dámou, nechali vyfotografovat a zanechali nám svědectví, kdo všechno se jel podívat do Washingtonu, Londýna, Pittsburghu, Toronta, Cannes, a jednou dokonce i do korejského Soulu. V mexickém Los Cabos by se měli setkat letos. Už výběr míst setkávání ukazuje, že nejraději sice cestovali do severoamerických a evropských měst, ale že je stav věcí nutí navštívit i místa v jihovýchodní a východní Asii a že se budou muset podívat i do Latinské Ameriky.

Globální agenda společenství G20: ambiciózní cíle a návrat k realitě
Příznačným rysem dnešního světa je stoupající propojenost národních států s vazbou na liberalizaci obchodních i kapitálových toků, privatizační procesy a deregulaci ekonomických aktivit. S dynamikou pohybu i výkyvů světového hospodářství kontrastuje jen pozvolná adaptace pokud jde o koordinovanou odezvu a mezinárodní konsensus ve sféře pravidel soužití ve stávajícím globálním ekonomickém a politickém uspořádání.

Spolupráce zemí BRICS klíčem úspěchu v G20
V září roku 2009 na summitu v Pittsburghu posílily země skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) oficiálně svůj status v mezinárodním společenství, když bylo uskupení G20 prohlášeno za nové mezinárodní ekonomické fórum, které nahradí dosavadní tradiční skupinu států G8. Na stejném fóru účastníci také odsouhlasili změnu systému kvót a hlasovacích práv v Mezinárodním měnovém fondu s cílem zlepšit jejich proporčnost vůči zemím BRIC a rychle se rozvíjejícím ekonomikám.

Skupina G20 jako autentická reflexe globální ekonomické síly
Probíhající ekonomická krize není krizí globální, ale krizí euro-atlantické civilizace, resp. její ekonomické výkonnosti. Společně s Japonskem bychom mohli hovořit i o krizi bohatých. A současně není pouze obvyklou krizí cyklickou, leč podstatně vážnější krizí strukturální, která současně znamená i potvrzení změny rozložení ekonomických sil a moci v nynějším globálním světě. Bez relativně rychlé nápravy těchto strukturálních poruch a změny chování klíčových ekonomických aktérů v krizí postižených a těžce zasažených zemích je pak toto nové rozložení ekonomické síly a dynamiky jevem, který může být velmi dalekosáhlý.