Ústav mezinárodních vztahů

Přinese Hollande Francii novou energii?
Jaderná energie a její místo ve francouzské energetické politice se stalo jedním z předních témat letošní prezidentské kampaně. Nový francouzský prezident François Hollande v ní sliboval částečný odklon od jádra, posílení energetické účinnosti a větší podíl obnovitelných zdrojů. Představuje tedy jeho zvolení skutečný posun v této oblasti a změní Francie pod Hollandovým vedením svůj přístup k jádru, které již několik dekád tvoří páteř francouzského energetického sektoru?Obhajoba využití jaderné energie v civilní oblasti se stala konstantou francouzské politiky. Jádro hájili nejen pravicoví prezidenti páté republiky de Gaulle, Pompidou, Giscard d´Estaing, Chirac a Sarkozy, ale i socialista Mitterrand.

Hledání ztraceného středu po francouzsku
Letošní prezidentské volby ve Francii mají několik specifik, obzvlášť co se týče výsledků jak prvního kola, tak samozřejmě i kola druhého. V případě prvního kola prezidentských voleb se pozornost všech analytiků nejspíš soustředí na výsledek Marine Le Penové, která jednoznačně pokořila úspěchy svého otce Jean-Marie Le Pena. Pozoruhodné v tomto ohledu není natolik dosažené procento, které je relativní, ale především samotný počet hlasů.

Francouzská bezpečnostní politika za prezidentství Nicolase Sarkozyho: úspěchy převažují
Je asi přirozené hodnotit končící prezidentství Nicolase Sarkozyho přinejlepším jako rozpačité a je pravda, že v mnoha oblastech se dnes už bývalý prezident může vykázat jen malými úspěchy. Takové hodnocení však není na místě v oblasti bezpečnostní politiky, kde během Sarkozyho prezidentství došlo například k přípravě a přijetí nového zásadního strategického dokumentu v podobě Bílé knihy obrany a národní bezpečnosti z roku 2008 (Livre Blanc sur la défense et la sécurité), k opětovnému začlenění Francie do vojenských struktur NATO či k významnému prohloubení britsko-francouzské obranné spolupráce.

Vzestupy a pády francouzsko-německého tandemu v době finanční krize
Předvolební preference socialisty Francoise Hollanda dávaly už předem tušit, že opěvované i zatracované duo „Merkozy“ bude brzy minulostí. Na výsledek francouzských prezidentských voleb čekala Angela Merkelová snad ještě s větší netrpělivostí než na čísla mnohých zemských voleb v Německu. Na bedrech čelných představitelů dvou nejmocnějších zemí Evropské unie totiž do značné míry spočívá břímě v podobě záchrany eurozóny zasažené finanční a dluhovou krizí. A na souhře krizových manažerů Evropy závisí, jak se projekt záchrany eura, který si kancléřka adoptovala, bude odvíjet. Zatímco Sarkozy německý recept na řešení krize víceméně sdílel, socialistický kandidát Francois Hollande avizoval, že problémy eurozóny nehodlá řešit v absolutním souladu s přáním Merkelové.

Nenaplněné ambice francouzského předsednictví G20
Neúspěch francouzského předsednictví G20 dost možná ani tak nesouvisel s vysokými ambicemi Nicolase Sarkozyho jako spíše s širšími geopolitickými změnami, které oslabují vliv evropských velmocí.

Je udržitelný rozvoj slučitelný s ambicemi rozvojových zemí
Jestliže se chceme vážně zabývat dlouhodobě udržitelným rozvojem, nevyhneme se problému chudoby a boje s ní. Chudí lidé historicky byli a jsou v každé společnosti. Z hlediska udržitelného rozvoje je však především nepřijatelné vysoce nerovnoměrné rozdělení bohatství mezi tzv. rozvinuté a rozvojové země a také extrémně nerovnoměrné rozdělení bohatství mezi obyvateli rozvojových zemí.

Udržitelná města - města pro všechny
V roce 2011 média informovala, že počet obyvatel Země dosáhl sedmi miliard. Zpráva se stala symbolem populační exploze naší planety i impulsem pro zesílení debaty o jejích dopadech na udržitelný rozvoj. Mezi globální výzvy, kterým dlouhodobě čelíme, patří i bezprecedentní nárůst městské populace. V roce 1900 tvořili obyvatelé měst pouze 13 procent světové populace.

Udržitelný rozvoj: Program 21. století
Na podzim loňského roku dosáhl počet obyvatel Země sedmi miliard. Dítě, kterému dali na zápěstí symbolickou sedmičku a devět nul, se narodilo do velmi komplexního světa, kde téměř vše souvisí se vším. Do světa plného paradoxů a rozporů. Přes blahobyt značné části světa žije dnes pod hranicí extrémní chudoby téměř pětina populace. Na světě produkujeme dost potravin pro všechny, ale téměř miliarda lidí hladoví. V době internetu a chytrých telefonů je více než miliarda negramotných. Umíme léčit nebo zcela odstranit řadu nemocí, ale přesto se dál šíří a zabíjejí. Lidstvo dostalo do vínku zdravé životní prostředí bohaté na suroviny. Přesto pokračuje v jeho ničení a vyčerpávání.

V zajetí paradigmatu
Tento článek kriticky nahlíží dominanci MAKRO paradigmatu v současném diskursu rozvojových studií. První část popisuje příčiny, zejména navázání rozvojových studií na MAKRO teorie ekonomické, druhá část poukazuje na omezení tohoto přístupu v oborovém vnímání chudoby a myšlení o způsobech jeho řešení. Závěr stručně představuje opačné paradigma MIKRO, které dosud stojí neopodstatněně stranou vědeckého zájmu.

Udržitelný rozvoj a chudoba v době postekologie
Ať již dopadne červnová Konference OSN o udržitelném rozvoji „RIO+20“ jakkoli, jistě se v jejím hodnocení dočkáme řady povzdechů nad „nedostatkem politické vůle“ a mezerou mezi ambicemi mezinárodního společenství a skutečností. Tedy podobných reakcí jako v případě předešlých summitů k Rozvojovým cílům tisíciletí. Nesouvisí však toto rozčarování s rozpory nejen v pojmu udržitelného rozvoje, ale i v současném pojetí rozvoje bez přívlastků?