Ústav mezinárodních vztahů

Kinematografie jugoslávské války
Zatímco prostor střední Evropy bývá spojován s přívlastky jako křižovatka či most, země bývalé Jugoslávie či Dalmácie leží na kraji tzv. tavícího kotle Balkánu, ne-li rovnou „konce světa“. Jejich moderní identitu utvářela v 90. let otřesná válka, která se od té doby zrcadlí v tamních rozdělených kinematografiích. Do jisté míry lze film dokonce vnímat jako spolutvůrce identity nových státních útvarů, od válečného nacionalismu až po probouzející se reflexi směřování jejich společností.

Proměny umění diplomacie
Henry A. Kissinger ve svém Umění diplomacie, s charakteristickým a důležitým podtitulem Od Richelieua k pádu Berlínské zdi, nazval diplomacii jakýmisi artes liberales, a při této příležitosti  se sám prohlásil  umělcem. Je to docela  pěkné a nové pojmenování jednoho z nejstarších instrumentů mezinárodních vztahů a mezinárodní politiky.

Nové víno do starých lahví? Budoucnost diplomacie v době globalizace
První česko-francouzské fórum mladých talentů, které ve dnech 3. a 4. února v Praze uspořádal Ústav mezinárodních vztahů za podpory francouzského velvyslanectví a českého ministerstva zahraničních věcí, poskytlo začínajícím diplomatkám a diplomatům z Francie a Česka jedinečný prostor pro sebereflexi vlastní profese. Diplomacie není mrtvá, ale cesta jejího přizpůsobení současným výzvám stále leží v mlhách.

WikiLeaks: krásný nový svět a žádní diplomati v něm
„V jednom musíme mít jasno. Zveřejnění [těchto depeší] není útokem jenom na Ameriku, ale na celé mezinárodní společenství a sabotáží mírových vztahů mezi státy,“ prohlásila v reakci na propuknutí Cablegate americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová. Podle jejího italského protějšku Franka Frattiniho byly WikiLeaks dokonce 11. zářím světové diplomacie.

Veřejná diplomacie v proměnách času
Veřejná diplomacie či přesněji řečeno aktivity, které dnes pod tento pojem spadají, jsou staré téměř jako lidstvo samo. Jejich stopy můžeme nalézt spolu se zmínkami o prvních státech, kdy jejich vládcové nechávali šířit pověsti či příběhy, jejichž cílem bylo jediné: budovat pověst státu a jeho panovníka s cílem podpořit zájmy tohoto státu a jejich naplňování. Historie přináší mnoho takových příkladů, ať už Francie kardinála Richelieu v 17. století, zrození Turecka na počátku 20. století či praxe meziválečného Československa ve dvacátých a třicátých letech minulého století.

Druhy soudobé diplomacie
Někdejší představy redukující diplomacii převážně jen na dvoustranné zahraničněpolitické styky a činnost velvyslanectví byly intenzivním rozvojem zejména v posledních dvou dekádách překonány. Slovo diplomacie, jehož českým ekvivalentem býval výraz „jednání“ či „vyjednávání“, se nyní používá pro mnohem více vnějších aktivit.

Borat 2: opravdu šťastný krok v budování „značky Kazachstán“?
V září a říjnu proběhla světovým tiskem zpráva, že v Kazachstánu se natáčí neautorizované pokračování filmu „Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu“ pod názvem „Můj bratr Borat“.

Průzkum IPSOS Tambor: Kolik lidí zná Visegrád?
Dvacet let po podpisu deklarace zná termín visegrádská "čtyřka" 53 procent Čechů. Přímo jako alianci nebo spolupráci České republiky, Polska, Maďarska a Polska dokázalo Visegrád pojmenovat 20 procent respondentů. Zjistil to výzkum agentury IPSOS Tambor, který pro portál Euroskop oslovil 1035 lidí. Výzkum zjišťoval znalost pojmu Visegrád a schopnost interpretovat, co V4 skutečně představuje.

Visegrádská spolupráce na prahu třetí dekády
Před pěti lety Visegrádská skupina (V4) slavila své patnáctiny v rozpačité atmosféře nedůvěřivého rozhlížení se po samém důvodu své existence. Smysl V4 se zdál být zpochybněn vstupem České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska do Evropské unie. Na práh třetí dekády Visegrád vstupuje jako sebevědomá a smysluplná regionální entita, která v posledních třech letech (bez většího politického, mediálního či veřejného zájmu) učinila pozoruhodný pokrok, který jí přinesl zesílenou a efektivnější politickou spolupráci i příslib toho, že se z Visegrádské skupiny stane jeden ze silných a energizujících hlasů evropské politiky.

Inšpirujíci Visegrád alebo Výročné zamyslenie nad možnosťami exportu visegrádskkeho modelu
Visegrádska skupina oslavuje dvadsať rokov a bez potreby nejakého prílišného bilancovania možno konštatovať, že nespokojní s vývojom v rámci skupiny môžu byť tak prílišní optimisti, ako aj prílišní pesimisti. Tí druhí však o čosi viac: predsa len, z postulátov, ktoré boli sformulované v prvej visegrádskej deklarácii, sa podarilo naplniť takmer všetko.