Ústav mezinárodních vztahů

O střední Evropě bez nostalgie - nesentimentální Visegrád
Co mají společného dva tak rozdílní spisovatelé, jako byli Karel Poláček a Sándor Márai? Žili a psali o střední Evropě jako přirozeném regionu, v němž se protínaly různé kultury, v němž se mísilo křesťanství a židovství, v němž se hovořilo rozličnými jazyky, aby se nakonec skončilo u němčiny, v němž se měšťanství (a maloměšťáctví) stýkalo s levicovou avantgardou i pravicovým nacionalismem. Tohle skončilo s výbuchem nacismu, druhou světovou válkou a následnou expanzí komunismu, přemalováním map a vztyčením železné opony.

Spolupráce Visegrádské čtyřky v oblasti vyzbrojování
Visegrádská čtyřka se od svého vzniku ukázala být vhodnou platformou pro spolupráci středoevropských států v řadě oblastí. Zároveň ale spolupráce V4 vždy měla své limity, které se jasně ukázaly na příkladu oblasti vyzbrojování. Visegrádská skupina posloužila jako platforma pro konzultace a koordinaci postupu při řešení podobných problémů, avšak přes řadu příležitostí a návrhů snahy o prohloubení spolupráce směrem ke společným projektům skončily nezdarem.

Pochybnosti o Visegrádu
Založení Visegrádské skupiny na jaře 1990 bylo ve své době důležitým počinem. Mělo rozměr symbolický i praktický. V symbolické rovině spolupráce Československa, Polska a Maďarska, která se po rozpadu Československa rozrostla na spolupráci čtyř zemí, ukazovala Evropě, že blízkost všech zúčastněných zemí není dána jen geografickým předurčením a že úzké vztahy mezi nimi nebyly jen vynucenou formou spolupráce komunistických vlád.

Globalizace financí a mezinárodní měnové spory
Pro dosavadní vývoj světového hospodářství je příznačné prohlubování finanční otevřenosti ekonomik, která zjevně přesahuje úroveň mezinárodní integrace dalších složek ekonomické aktivity. Prosazuje se sjednocování kapitálových trhů a intenzifikace vzájemného provázání kapitálu, měnových kurzů a úroků, jakož i akcelerace přeshraničního investování s budováním globálních produkčních a dodavatelských řetězců a růstem závislosti na mezinárodním obchodu.

Chřadnoucí, leč stále perspektivní a smysluplné euro
Výchozí definiční předpoklady, na jejichž základě má být zajištěna dlouhodobá funkčnost eurozóny, doznaly v minulých dvou letech fatálně negativního odhalení. Infekce, jež funkčnost těchto předpokladů otupuje a důvěru investorů v eurozónu paralyzuje, se šířila mezi řadou z jejích členů. O jakých definičních předpokladech je řeč ? Především o hladkosti fungování jednotného trhu v Evropě a o dodržování základních pravidel fiskální disciplíny. Samozřejmě též o ekonomické blízkosti jejích jednotlivých účastníků z pohledu vyspělosti.

Rubl ve stínu „velkých měn“
Třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2010 se neslo ve znamení oslabování hospodářské obnovy po nedávno proběhnuvší krizi. Právě na tento fakt se snažilo reagovat vedení amerického Federálního rezervního systému (Fed), když přistoupilo k dalšímu nalití hotovosti do ekonomiky prostřednictvím nákupu státních obligací v celkové úhrnné hodnotě 600 miliard dolarů. Toto takzvané „kvantitativní uvolňování“, které mělo znovu nastartovat americký hospodářský růst, vzbudilo poměrně ostré reakce ze strany zemí přímo závislých na vývozu.

Měnový a finanční nepořádek, ohrožená globalizace a co s tím vším má Čimerika
Světové hospodářství čelí v současné době možnému riziku měnových a obchodních válek a napětí. Jejich příčinou jsou přetrvávající globální nerovnováhy, jinými slovy existence toho, čemu britský finanční historik Neil Fergusson ve své knize Vzestup peněz říká Čimerika (Chimerica).

Australská zahraniční politika: hledání rovnováhy mezi tradicí a geografií
Austrálie je svou rozlohou šestý největší stát světa. Co do ekonomického významu figuruje mezi patnácti nejbohatšími zeměmi planety. Přes pouhých 21 milionů obyvatel je Austrálie politicky, ekonomicky, vojensky i kulturně ústřední mocností v jižním Pacifiku. Asijsko-pacifický region hraje klíčovou roli v novém hledání globální mocenské rovnováhy. Z toho vyplývá aktivita Austrálie nejen ve vlastním okolí, nýbrž i v globální aréně. Cílem tohoto příspěvku je nástin hlavních determinant australské zahraniční politiky a jejích priorit.

Cesta Austrálie k republike - hľadanie alebo vyjadrenie národnej Identity
V roku 1999 sa  konalo celonárodné referendum o tom, či sa Austrália vydá na cestu republikánskeho zriadenia. Úvahy o „vhodnosti“ monarchistického zriadenia nie sú ničím novým ani „trendovým“ v politickej argumentácii predstaviteľov austrálskej spoločnosti, tradícia republikanizmu sa traduje už do času konania prvého národného Konventu v roku 1891, na ktorom sa zrodila ústava.

Australská bezpečnostní politika
Austrálie, země protinožců, je vzdálena od Evropy a své bývalé mateřské země Velké Británie více než 15 tisíc kilometrů. Geograficky a v poslední době i ekonomicky je součástí asijsko-tichomořského regionu, ale kulturně, hodnotově a také z bezpečnostního hlediska je spjata se západními spojenci, s Velkou Británií a Spojenými státy. Především její angažovanost v zahraničních operacích je toho důkazem.