Ústav mezinárodních vztahů

Izrael a události v arabském světě
Arabské revoluce zaskočily Izrael stejně jako jiné státy. Tak silnou vlnu, která smete neotřesitelnými vládci, jako byl například egyptský prezident Mubarak, snad nikdo nepředpovídal. Od svého vzniku je Izrael vystaven značné nenávisti a často válkám ze strany sousedních států i dalších zemí a hráčů v regionu Blízkého východu a severní Afriky.

Kam se poděla „vůně jasmínu“? Tuniští islamisté versus demokratická tranzice a dodržování lidských práv v zemi
Tuniské intelektuální a politické kruhy si poměrně brzy po ukončení revoluce začaly klást otázku, jak se do červencového volebního klání v zemi zapojí zdejší islamisté či jakým způsobem budou po případném volebním úspěchu promlouvat do dalšího směřování tuniské domácí i zahraniční politiky.

Revoluční Liga arabských států?
Dvanáctého března podpořila Liga arabských států (též známá jako Arabská liga) myšlenku bezletové zóny nad Libyí. Tento tah přiměl některé komentátory mezinárodního dění k úvahám o novém politickém směřování Ligy a její revitalizaci. Vycházelo ale rozhodnutí Arabské ligy z úsilí přizpůsobit se novému duchu arabských revolucí a z upřímného zájmu o ochranu libyjských civilistů, nebo mělo porušení principu neintervence, jednoho z pilířů Ligy, mnohem pragmatičtější vysvětlení a žádný zlom ve fungování této arabské regionální organizace nepředstavuje?

Jordánsko a Sýrie na jaře 2011. Řešení aktuální politické krize na pozadí konfliktů minulých let
Projevy nesouhlasu části obyvatel Jordánska a Sýrie s působností tamních vlád z jara 2011 se částečně shodovaly v kritice jejich hospodářské politiky. Požadavky volající po nápravě vnitropolitického prostředí se navzájem lišily mnohem více. V této souvislosti výrazně záleželo na postavení příslušných vlád a jejich politice k protivládní nespokojenosti v předchozích letech, a naopak na vlivu jejich kritiků a jejich působnosti všeobecně.

Blízkovýchodní studená válka a Obamův demokratizační obrat
Je to jeden z důvodů, proč USA udržují své globální panství. Všechny ostatní mocnosti na světě jsou svázány strategickým soupeřením se svými regionálními konkurenty _ Indie a Pákistán, Čína a jihovýchodní asijské demokracie, Brazílie a Argentina nebo i Írán a Saúdská Arábie.

Úloha sociálních sítí a panarabských médií v občanských nepokojích v severní Africe a na Blízkém východě
Komentátoři dění v arabském světě se liší ve svých názorech na roli, jakou sehrály satelitní panarabské televize a sociální sítě v nedávných občanských nepokojích. Osobně se domnívám, že digitální technologie sehrály nezaměnitelnou úlohu při svržení diktátorských režimů v Tunisku i v Egyptě a při organizaci protivládních protestů v jiných muslimských zemích, jako například v Jemenu, Bahrajnu, Sýrii či Libyi. Souhlasím s vyjádřením Jaroslava Bureše pro server idnes.cz, že „masové využívání nových médií, jako je satelitní vysílání a internet, vedlo ke ztrátě státního monopolu na informace“.

Dvacetiletá cesta od Jugoslávie k národním státům
Výročí začátku  rozpadu Jugoslávie není  jen vzpomínkou na zánik Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ) z dubna 1963, kdy již existující stát dostal nové jméno a  novou ústavu. V té byla - snad  po vzoru ČSSR - zmíněna  fakticky  již existující, ale dosud neústavní  vedoucí role  KS Jugoslávie. Proto se tehdy o SFRJ  říkalo, že  hraničí se sedmi státy,  tvoří ji šest členských zemí, v nichž pěti jazyky hovoří čtyři národy. Ty se hlásí k třem náboženstvím, používají dvě písma a vládne jim jedna politická strana. Všechny členské země přejmenované federace byly navíc republikami, a ty dostaly přívlastek socialistické.

Západní Balkán na cestě do Evropské unie
Integrace do Evropské unie je ve své podstatě možná pro všechny evropské demokratické státy s tržním hospodářstvím, které jsou ochotny implementovat unijní právo. Všechny nástupnické státy Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ), jakož i Albánie si za jeden z hlavních cílů své zahraniční politiky stanovily vstup země do Evropské unie.

Deset dnů, které otřásly Jugoslávií
V době pádu komunismu byla Jugoslávie z pohledu Západu nejperspektivnějším partnerem z celého východního bloku. Honosí se nejméně represivním systémem v celém bloku, je politicky nezávislá na SSSR, má čilé politické i obchodní vztahy se Západem, je vojensky neutrální. V lednu 1989 zde byl spuštěn první východoevropský program ekonomické transformace. Evropské společenství záhy nabízí přidružení i finanční pomoc v transformaci. O deset let později je synonymem toho nejhoršího, co bývalý východní blok během transformace potkalo. Z těžkých následků, jimž uniklo pouze Slovinsko, se většina z bývalé Jugoslávie vzpamatovává posledních deset let a transformační kocovina stále ještě neodezněla.

Rozpad Jugoslávie: Kosovo na začátku i na konci
V předkládaném čísle časopisu, věnovaném rozpadu Jugoslávie, jehož krvavé děje se začaly odehrávat před dvaceti lety, nemůže pochopitelně chybět příspěvek o Kosovu. Tato jihosrbská autonomní oblast totiž byla po celou dobu trvání socialistické Jugoslávie jejím nejslabším článkem a již dlouho před rozpadem Jugoslávie, ba i v dobách největší jugoslávské harmonie šedesátých a sedmdesátých let 20. století, se v ní skrytě začaly odehrávat děje, které se „normálním jevem“ na jugoslávském území staly teprve mnohem později, během rozpadových válek v Chorvatsku a v Bosně a Hercegovině.